Benjamin Kuras

Dílo tohoto autora je třeba vyčlenit do samostatných stránek.

Můžete Wikicitátům pomoci tím, že jej odsud přesunete na stránku či stránky ve jmenném prostoru Dílo: s příslušným názvem díla.

Benjamin Kuras, rodným jménem Miloslav Kuraš (* 4. dubna 1944, Zlín) je český dramatik, spisovatel a publicista žijicí od roku 1968 ve Spojeném království, od roku 2015 opět převážně v ČR. Narodil se ve Zlíně jako Miloslav Kuraš. Vystudoval anglistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Poté pracoval jako rozhlasový redaktor. V roce 1968 emigroval do Velké Británie. Pracoval v BBC a londýnském divadle Young Vic. V roce 1974 konvertoval k judaismu a změnil si jméno na Benjamin Kuras. Od roku 1975 je britským občanem. Po roce 1989 začal publikovat v řadě českých periodik a vydal v češtině několik desítek knih.

Výroky

Nejsilnější politická strana je „Strana Lhostejnosti“, která se neobtěžuje volit. Je internacionální a šíří se jako chřipka. (Pohřbívání svobody)
Politici nelžou, oni jen upřímně, v nejlepší vůli, v zájmu státu, svobody a míru a pro blaho národa nerozeznávají fakta od výmyslů. (Jako psa ke kandelábru)
Základem postmoderny je mluvit a dělat věci, o nichž nejen nic nevíme, nýbrž se ani dozvědět nechceme, protože to nepotřebujeme, neboť každý všechno přirozeně ví, a jestliže neví, nikomu to nevadí. (Sekl se Orwell o dvacet let?)
Česko je pohádková země: už byla stokrát rozkradena a pořád je tu co krást. (Sex nás všechny přežije)
Ženu musíš milovat od hlavy až k patě, ale ještě lepší je to obráceně. (Tao sexu)
Nejdůležitější mužský pohlavní orgán je loket. Potvrdil to v jednom interview slavný milovník Marlon Brando: „Hned jak skončím, podepřu se loktem, abych neusnul, a poslouchám, co říká.“ (Ciao sexu)
Nesuďme povedené zlo jako dobro, protože je povedené, a nepovedené dobro jako zlo, protože je nepovedené. Braňme si nepovedené dobro před povedeným zlem. Povedené zlo zůstane navždy zlem, nepovedené dobro má naději se jednou povést. (Poslední naděje civilizace)
Každou ideologii, teologii, duchovní a společenskou teorii, i tu sebelaskavější, nakonec vždy ovládnou padouši jako nástroj sloužící k ukáznění, ovládání a okrádání druhých. K tomuto účelu se spolčují s jinými padouchy bez ohledu na ideologické rozdíly. Veškeré snění o světě bez padouchů se mění v katastrofu, když vstoupí do politiky, aniž by počítalo s všudypřítomností padouchů. (Bláhové snění o světě bez padouchů)
Lidstvo se dělí na padouchy a hříšníky. Oba se dopouštějí zlých činů. Rozdíl je v tom, že hříšníci to o sobě vědí, nazývají zlo zlem a stydí se za ně, zatímco padouši věří, že jejich zlo je ve skutečnosti vyšší dobro, v jehož zájmu se smí páchat zlo, podle pravidel typu „účel světí prostředky“ a „když se kácí les, lítají třísky“. (Bláhové snění o světě bez padouchů)
Civilizace, kultury a etnika přežívají v konkurenci s druhými jen tehdy, když mají silné sebevědomí postavené na víře ve vlastní specifičnost, hrdosti na své úspěchy, jistotě svou správností a pocitu nadřazenosti či vyvolenosti. Zda je to sebevědomí oprávněné skutečnými fakty nebo iluzorní spletené ze snů, není rozhodující. (Bláhové snění o světě bez padouchů)
Bažení po moci nevychází z osobní síly, nýbrž ze slabosti. Je to vyjádření neschopnosti jednotlivce stát osamoceně, zoufalý pokus získat druhotnou sílu, kde skutečná síla chybí. (Soumrak bílého muže)
Svoboda tvořit neznamená neomezenou možnost dělat to, co chceme. Znamená jen svobodnou volbu mezi tím, co chceme a tím, co musíme či co je potřeba. (Soumrak bílého muže)
Má-li civilizace bílého muže mít nějaký smysl a tím oprávnění své existence, nezbývá jí než vytrvale a pokorně nést svět dál na svých bedrech a vymýšlet stále nové vynálezy, jak si usnadňovat námahu a odlehčovat tíhu. Bez ohledu na to, co si o ní svět myslí a co jí za to vrací nebo nevrací. Jinak ji svět rozdrtí. (Soumrak bílého muže)
Nejsnadnější způsob, jak se stát úspěšným byznysmenem, je dát se včas k politicko-ekonomické mafii, rozkrást, co se dá, a vzápětí vytvořit nové zákony zaručující, že to nakradené už nám nikdo nemůže vzít. (Business je byznys)
Česká flagelace má jeden spásný prvek. Na rozdíl od Poláků, jejichž historickým posláním je bičovat se za Evropu, a Rusů, kteří bičují sebe (a tu a tam i nějakého souseda) za spásu lidstva, Češi se většinou bičují jen tak pro legraci. (Češi na vlásku)
Česká intelektuální elita měla vždy sklony povyšovat neschopnost na národní ctnost, a dokonce ji pokládat za národní silnou stránku, s kterou je možné na „ty schopné“ vyzrát a přemoci je – a ne-li to, pak rozhodně aspoň nad nimi mít početní převahu. (Češi na vlásku)
Češi milují pohodu. Milují ji tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy, jako jsou ideologie, idealismus, hrdinství, čest, statečnost, a někdy i nad některými méně prázdnými pojmy jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost. (Češi na vlásku)
Člověk může mít rád všechny svoje bývalé ženy, pokud se s nimi rozejde dřív, než by je musel začít nenávidět. (Mao sexu)
Řešit lásku intelektem je jako sekat trávu tužkou. Nechte to jiným orgánům. Umějí to líp a je to větší zábava. (Mao sexu)
Ve společnosti, která zažila tři generace totality a rozklad duchovních hodnot a smyslu pro přirozenou ohleduplnost a snaží se co nejrychleji dohnat společnost, kde jsou trvanlivé hodnoty vytlačovány etikou okamžitého zisku, není největším zdrojem zla ani tak zlý úmysl jako samotná neschopnost rozeznávat mezi dobrem a zem a nedostatek srozumitelných důvodů, proč by konání dobra mělo být lepší než páchání zla. (Jak přežít padouchy).
Naše svoboda nespočívá v tom, že se nenecháme manipulovat od nikoho, nýbrž v tom, že se necháváme manipulovat tak, aby to bylo v našem zájmu a že si vybíráme takové manipulátory, jejichž zájem je naším zájmem. Proto zakládáme strany a volíme vůdce. (Jak přežít padouchy)
Veselé na demokracii není to, že by demokratičtí padouši byli poctivější, pravdomluvnější nebo slušnější než padouši totalitní, nýbrž to, že jednu bandu padouchů, která je u moci, hlídá druhá banda padouchů, která se k moci chce dostat. (Jak přežít padouchy)
Žádný systém lidského jednání, žádná pravidla, žádné nápady, ideje, plány či programy lidského pokroku nemají nejmenší šanci na úspěch, dokud na nich nějací padouši nemohou něco vydělat. (Jak přežít padouchy)

Dílo

Ve výrocích

Humorista, kterého berou vážně.^[1]
— Alan Levy (o Benjaminu Kurasovi; Prague Profile, The Prague Post)
Konzervativec Kuras by měl být zvolen papežem české literatury.^[2]
— Viliam Buchert (recenze knihy „Jako psa ke kandelábru“)
Kuras vládne mistrně perem, má smysl pro nadsázku a katarze mu rovněž není cizí. Stojí za to pohlédnout do zakřiveného zrcadélka a nezlobit se na obraz, který se objeví. Kdoví, zda to není naše pravá tvář.^[3]^[4]
— František Cinger (recenze knihy „Češi na vlásku“)

Reference

↑ multimediaexpo.cz 2013-12-04 [cit. 2022-12-30]
↑ MfD 28. 4. 2005.
↑ KURAS, Benjamin. Sekl se Orwell o dvacet let?: svoboda a totalita v 21. století. 1. vyd. Praha : Baronet Publishers, 2003. ISBN 80-7214-598-3. S. 3.
↑ Právo 31. 12. 1996.

Externí odkazy

Encyklopedický článek Benjamin Kuras ve Wikipedii
Kategorie Benjamin Kuras ve Wikimedia Commons

[multimediaexpo-1] ultimediaexpo.cz 2013-12-04 [cit. 2022-12-30]

[2] MfD 28. 4. 2005.

[3] KURAS, Benjamin. Sekl se Orwell o dvacet let?: svoboda a totalita v 21. století. 1. vyd. Praha : Baronet Publishers, 2003. ISBN 80-7214-598-3. S. 3.

[4] Právo 31. 12. 1996.

[1]

[2]

[3]

[4]