Dílo:Na dně v Paříži a Londýně

Na dně v Paříži a Londýně je esej George Orwella z roku 1933, ve které autor popisuje zážitky z doby, kdy se jako tulák pohyboval mezi chudými.^[1]

Výroky

Apartní hotel je místem, kde stovka lidí dře jako koně, aby si dvě stě lidí mohlo nechat tahat peníze z kapsy za to, co ve skutečnosti nechtějí.
Tak, milí bratři, protože je zřejmé, že musíte makat, abyste zaplatili naše výlety do Itálie, makejte a pěkně zůstaňte tam, kde jste.
Na zdi nad mou lavicí byl nápis: "Dávati si cukr do kapes se zakazuje". Nějaký poetický zákazník pod to připsal: "Kdo tu cukr sebere / ten se z toho ---", ale poslední slovo bylo přeškrtané. Tohle je Anglie.
A jako sociální typ vychází žebrák ze srovnání s mnoha jinými dobře. Ve srovnání s prodavači většiny patentovaných léků je poctivý, ve srovnání s majiteli nedělních novin je ušlechtilý, ve srovnání s lidmi, kteří vám vnucují zboží na splátky, je laskavý – zkrátka je to parazit, to ano, ale docela neškodný.
— str. 191

Reference

↑ ORWELL, George. Na dně v Paříži a Londýně. Praha : Argo, 2015. (Down and Out in Paris and London, 1933). ISBN 978-80-257-1624-3. S. 236.

[na-dne-v-parizi-a-londyne-1] ORWELL, George. Na dně v Paříži a Londýně. Praha : Argo, 2015. (Down and Out in Paris and London, 1933). ISBN 978-80-257-1624-3. S. 236.

[1]