Dílo:Z Příkopů i z Podskalí

Z Příkopů i z Podskalí (podtitul Pražské povídky a humoresky) je soubor povídek od českého spisovatele Petra Fingala (vlastním jménem František Antonín Fingl) z roku 1927. Jejich děj je zasazen do velkoměstského prostředí Prahy doby pozdního mocnářství a první republiky.

Děvče jako obrázek

editovat
  • Když ji záabil, zamordóoval,
    óna vstalá z postelée — —[1]
  • (manželská hádka v »elektrice«)
    • on (rozčileně): Od rána do večera se dřu a po práci abych si ani vína líznout nesměl?
      ona (zlobně): Kup si láhev domů, ale jen v neděli. Víno je pro velké pány. Ale napij se, myslíš-li, že tě posílí. Jen za ženskými mně nelez, nebo jednou do vinárny za tebou vpadnu a té vydrbíně, co tě svádí, nabančím, ať si to srovná třebas soud!
      on (výsměšně): Kdybys viděla, jak šeredně vypadáš, když takhle zuříš…
      ona (zlobně): Šeredně? Tak! Nu, toť se ví, tamta je nadělaná, vyfrisírovaná, vymydlená a navoněná, to věřím. Může to dělat, když jí takoví lajdáci, jako ty, sypou diškrece!
  • (po vystoupení páru z tramvaje)
    • Pecánková (rozšafně): Nemusilo by tak být… Oba jsou mladí, hezcí, ale zdá se, že ho její žárlivost dráždí. Když se ta paní zlobí, je jako kakabus. A nesluší jí to, na mou duši nesluší! A ledabyle se strojí, tak nějak halabala, a také tak se češe, vypadá ve svém účesu o deset let starší… Nedivím se, že jí pak šilhá za jinými, když na sebe nedbá! To si tak někdy lidé nerozumějí… A jak by mohli ti dva býti šťastni![2]

„Ztratila jste rukavičku..“

editovat
  • Jsi příliš dobrá. Nevíš, co je triumfem ženy a jejího kouzla. Ale já nechci býti takovou. Chci vládnout, zotročovat a pak se chci smát, šíleně smát a nítiti smíchem tím požáry nenávistisrdcích všemohoucích domýšlivců, kteří v mužské slepotě domnívají se pyšně, že jsou nezranitelni. — Alma Valdemarová (v rozhovoru s přítelkyní Grétou Zimovou)[3]

Udělali mu radost

editovat
  • (z manželské debaty během procházky)
    • Juklíčková (prosebně): Jarko, slib mně, že nebudeš už na neznámých blondýnách utkvívati tak dlouhými pohledy. Ty tím snad nic nemyslíš, ale mně ubližuješ a je děláš domýšlivými. Věř mně: kdyby to tak pokračovalo, přivedl bys mne do hrobu
      Juklíček: Eh — tak tedy — slibuji![4]

Reference

editovat

FINGAL, Petr. Z Příkopů i z Podskalí: Pražské povídky a humoresky. Třeboň : Družstvotisk. 222 s.  

  1. Str. 33
  2. Str. 49, 50
  3. Str. 160
  4. Str. 199