Otevřít hlavní menu

Ve výrocíchEditovat

  • Důležitým článkem finančního systému, který dnešní finanční krizi nastartoval, jsou ratingové společnosti typu S&Ps a Moody’s. Tyto instituce dlouho dávaly přemrštěně vysoká hodnocení finančních nástrojů. Jak se s touto špatnou zkušeností Spojené státy a potažmo celý svět vypořádá, bude mít dopad na to, jak rychle začne znovu fungovat světový finanční systém. — Jan Švejnar[1]
  • Filozofie protestu musí nést odér zločinu v době, kdy svoboda přešla do ratingových agentur. — Martin Hekrdla[2]
  • Ministru financí Miroslavu Kalouskovi, praotci TOP 09 a rozpočtové odpovědnosti, se návrh (návrh Tomáše Sedláčka zbavit politiky pravomoci sestavovat schodkové státní rozpočty) na nesvéprávné politiky nelíbí. Novinářům vysvětloval, že o dluhu, dani a výdajích rozhoduje jedině Sněmovna a vláda předkládá ve vší skromnosti pouhý návrh rozpočtu pouze poslancům. A že - dovoluji si podtrhnout mistra mystifikací – „představa, že jakákoli nevolená instituce bude mít kompetence Sněmovny, je naprosto absurdní“. Vždyť nezávislé centrální banky jsou nevolené instituce, které monetárními nástroji nastavují míru inflace, zaměstnanosti i růstu, a tím i státních příjmů a výdajů - a tím i velikost deficitů. Václav Klaus je živým svědectvím, jak mu – coby premiérovi – Tošovského ČNB „šlápla na brzdu“ a donutila ho k rozpočtovým „balíčkům“. Kdo volil Standard & Poor’s, Moody’s anebo Fitch Rating, které rozhodují o osudech firem, bank a celých států kótovaných na burze anebo doslova žijících z dluhopisů? Jinak to totiž nejde: zálohovaný kapitál, spotřební úvěr a státní deficit představují svatou trojici - skutečné mazadlo - systému. Kdo maže, ten jede. A komu se podaří na tomto motorovém oleji ušetřit, ten sice vejde do dějin, ale hned vedle Lenina. — Martin Hekrdla[3]
  • Moody’s tlačila na to, aby měla vyšší podíl na trhu. Pak bylo jasné, že investiční bankéři měli pod kontrolou analytiky a nutili je, aby k cenným papírům dávali vyšší ratingové známky, přestože si zmíněné papíry zasloužily známky horší. — Mark Froeba[4]
  • Od té doby, co americká banka Lehmann&Brothers měla ráno rating AAA a večer zkrachovala, považuji slovo rating za horší než slovo pedofil. — Aleš Hušák[5]
  • Považuji produkt ratingových agentur za slabý, povrchní a analyticky neobhajitelný a nikdy jsem nechápal, že se podle nich někdo může orientovat. Možná ale, že jedna věc bude ještě horší než standardní ratingové agentury. Horší budou „nové“, postmoderní, společensky korektní ratingové agentury, které si k obrazu svému hodlá vytvářet Evropská unie. — Václav Klaus[6]
  • Přiznám se, že považuju zdůvodňování hlavně bankéřů, že něco zvoraly ratingové agentury, za velmi pochybné. Rozumím tomu, že ratingové agentury můžou zmást nějakého koncového spotřebitele nebo norskou vesničku, která si nakoupila dluhopisy, které pak nemohla prodat. Moc ale nevěřím tomu, že bankéř neví, o čem je rating a ratingová agentura. Koneckonců v ratingových agenturách jsou na stejných pozicích lidé hůře placeni než v bankách. Takže by ti bankéři mohli vědět, co je rating i jaké má nedostatky. A jestli tvrdí, že se nechali zmást někým, kdo tu službu konal, moc tomu nevěřím. — Miroslav Singer[7]
  • Sice nikdy neexistovala žádná explicitní direktiva, která by snižovala standardy přidělování ratingových známek, každý nezdařený obchod se ale musel vysvětlovat a také obhájit. — Eric Kolchinsky[4]
  • Zaujal mne despekt, s nímž někteří politici a novináři adresovali odborovým předákům otázku: „Kdo vás volil (nevysloveně: že si tak troufáte)? A navíc vám členská základna taje.“ Fakt je, že počet odborářů za poslední léta dramaticky klesl. Nyní se jejich počet odhaduje na pět tisíc, což je však více než dvakrát tolik, než činí počet všech českých politických stran dohromady. Žádná nepatrná síla tedy. No dobřem a co to „kdo vás volil“? Špitnu: Kdo volil ratingové agentury, před kterými se třesou ministři financí jako králíček před krajtou? Vždyť jsou to jen soukromí podnikatelé, podnikající navíc se svým ne vždy spolehlivým úsudkem. Kdo volil mezinárodní bankéřské bratrstvo, které ovládá státy více než všechny jejich volené orgány dohromady? Takže nedělejme z voleb fetiš. Pro demokracii jsou velmi důležité, důležitější jsou však záruky a fungování ústavních svobod (shromažďovací, slova, vymahatelnosti práva atd.). — Jiří Hanák[8]

SouvisejícíEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŠVEJNAR, Jan. Současná krize může světu paradoxně prospět, soudí Švejnar. iDNES.cz [online]. 2008-09-18 [cit. 2013-07-22]. Kavárna on-line. Dostupné online.
  2. HEKRDLA, Martin. Popírám zločiny komunismu. Právo, 16. prosinec 2010, s. 6. Publicistika.
  3. HEKRDLA, Martin. NERV zabrnkal na nervy. Právo, 30. červen 2011, s. 6. Publicistika.
  4. 4,0 4,1 ČTK. Bývalí analytici Moody’s připustili manipulaci s ratingem. E15.cz [online]. 2010-06-02 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.
  5. SKRAMLÍK, Pavel. Aleš Hušák: Zabráním tomu, aby do Sazky proniklo podsvětí. Naše peníze.cz [online]. 2011-01-16 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.
  6. KLAUS, Václav. Co Klaus neřekl, tentokráte o ratingových agenturách – dementi č. 42. www.klaus.cz [online]. 2011-11-22 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.
  7. LUTONSKÝ, František. „Nejsme bezvládné loutky v rukou osudu,“ říká Miroslav Singer. ČT24 [online]. 2009-12-22 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.
  8. HANÁK, Jiří. Pitomá otázka. Právo, 4. červenec 2011, s. 6. Publicistika.

Externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Rating ve Wikipedii