Měl jsem svůj byznys, byl jsem plynař. Dělal jsem u plynáren, když mi bylo patnáct, což je něco podobného jako instalatér. V téhle práci jsem ale nebyl nejlepší. Myslel jsem pořád na rock and roll, a měl jsem proto problémy. Nakonec jsem si uvědomil, že chci být zpěvákem.
Naše realita je velmi složitá. Jsme země se dvěma abecedami, třemi náboženstvími, čtyřmi jazyky, pěti národnostmi, šesti republikami a se 23 miliony nenapravitelných individualistů.
Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.
Myslím, že nic takového jako imperialismus není, ale jsem rozhodně toho názoru, že je něco, co můžeme nazvat expanzí. A Spojené státy musí ovládat jistá vzdálená závislá území.
Už od první atomové bomby jsem cítil, že lidstvo žilo v neustálém stavu pohotovosti a strachu, a že, více než kdy jindy, visel náš konec nad našimi hlavami.
Všechny monarchistické vlády se neuplatňují ani ve všem ani všude jedním a týmž způsobem. Jedny mají moc a autoritu volnější, druhé přísnější. Jedny poskytují větší a širší prostor, druhé uzší a stísněnější. Jedny si libují v množství vojenských úřadů, druhé zdůrazňují jejich mírové poslání. Následkem toho zákony jedné monarchistické vlády jsou druhé zcela zbytečné, asi tak, jako se léky nehodí pro každé pohlaví, každý věk a každé prostředí…
Hladina oblečení či spíše neoblečení mých dívek, tedy to, co se smí či nesmí odhalovat, závisí na současné politické situaci. Když je relativně klidná, mohou být kresleny docela nahé. Stoupá-li politické napětí, mohou být sice nahoře bez, ale od pasu dolů musí být zahaleny. A při krizové situaci, ať již celosvětové či domácí, musí být upjaty až ke krku.
Byl jsem překvapen krásou krajiny, a když jsem jednoho překrásného rána jel u Sebuzína přes Labe a okolí mi připomínalo italskou krajinu, vynořila se ve mně poprvé myšlenka: Pročpak chceš hledat v širých dálkách, co můžeš mít ve své blízkosti? Nauč se jen tuto krásu pochopit v její zvláštnosti. Bude se líbit, jak se tobě sama líbí…
Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současné utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za vyšší lásku a násilí za vyšší svobodu, nadekretované formule za pravdu a mít vlastní odlišný názor za zločin.
Stáří je moudrost jen tehdy, když je v takovém stavu, v takové konzervě, která dovolí ty krásné myšlenky a zkušenosti, které existují a mají cenu, vyjádřit, napsat, namalovat, prostě zaznamenat. Jinak je k ničemu.
Český národ výkony svých synů a krví vojínů na severu i na jihu celému světu slavně dokázal, že u nás není pouhým zvukem heslo: jmění své i život - za císaře, za vlast.
Plánování je nepřirozený proces; je mnohem zábavnější něco dělat. To nejhezčí na tom, když neplánujeme, je to, že neúspěch nás překvapí naprosto nečekaně a nepředchází mu žádné období naplněné obavami a depresí.
Obraz nesmí být momentkou, k tomu účelu slouží fotografie. Obraz musí být filmovým pásem o nesčíslném množství napětí. Zhuštěných psychologických explozí na nehybné ploše, předvedených za pomoci divákovy pohybové fantazie.
Vždy jsem byla optimistkou a věřím, že smích je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám, že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho zopakuji znovu.
Budoucnost je plná nepředvídatelných možností. Je to možná iluze, ale vidím v každém novém díle dobrodružství: nemohl bych pracovat, kdyby nebylo v každém novém díle kus neznámého.
Nechtěla jsem, aby se mě jednou děti zeptaly, proč jsme si to všechno nechali líbit. A když byla později podepsána Helsinská deklarace, řekli jsme si, že nemůžeme k té věci mlčet a že přece někdo nemůže být zavřen za to, že přepisuje na stroji fejetony Ludvíka Vaculíka. Nežít ve lži, o to šlo.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_-_BEIC_6341422.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_02.jpg)
.jpg)
.jpg)
_-_Alice_Herz-Sommer.jpg)
.jpg)
.jpg)
Josef_Smrkovsk%C3%BD.jpg)
II.jpg)
