Eduard Petiška

Tato stránka potřebuje nutně úpravy.

Můžete Wikicitátům pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních článcích a stránkách, případně na její diskusní stránce.

---

Pokud nebude tato stránka do 90 dnů upravena do přijatelné podoby, může být smazána.

Čas označení je 2. 3. 2016 01:38:27 SE(L)Č, tj. ke smazání může dojít 31. 5. 2016 01:38:27 SE(L)Č.

PhDr. Eduard Petiška (14. května 1924, Praha – 6. června 1987, Mariánské Lázně) byl český básník, romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež, dramatik, teoretik dětské literatury a překladatel, otec spisovatele Martina Petišky.

Výroky

• ...Nehledám jakoukoliv krásnou katedrálu, ale katedrálu v Amiensu, jen tu, ne její obdobu, dvojníka, ale právě ji i se vší únavou cesty, časem, který je k tomu potřeba, trápením, a přeji si určitý sluneční paprsek, který by dopadal na ni i na mě.
• Z minulosti zbyly ze završeného života jen samé doteky, zlomky, střepy, které postoupily z bezvýznamných míst do důležitých postavení a dávaly nový smysl tomu, co prožil, a řadily dny po svém. Doteky, zlomky a střepy. Toužil po něčem, co by je spojovalo, co by jim dalo jednotný smysl.
• Všechny věci, zvířata a rostliny už člověk pojmenoval, a přesto nejdůležitější věci pojmenovány nejsou. Právě ty nejdůležitější. Musel bych dlouho mluvit, možná hodinu a možná celý den, abych jí pověděl, co by se dalo vyjádřit jediným slovem, kdyby bylo vynalezeno.

Připisované

• Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.
• Na některé události v životě se dlouho připravujeme, a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali.
• Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme, a raději o tom moc nepřemýšlíme, že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.
• V každém snu je skryta hořkost konce. A konec postrádá vlídnost naděje.
• Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.
• Nic z toho, co jsme prožili, nezemře, dokud žijeme.
• Teprve obětí se stává z náklonnosti věrnost.
• Čím jiným se může osladit neřest než zákazem.
• Člověk prchá a zapomíná, že při útěku musí brát s sebou i sebe.
• Nic není těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.
• Čím by byla vznešenost, kdyby ji nedoprovázel obdiv; a čím porozumění, kdybychom neměli možnost změřit ji neporozuměním?

Ve výrocích

• Ostatně nikoli náhodou uzavírá Eduard Petiška ono vzpomínání parafrází výroku Antona Pavloviče Čechova:
  „Kde je umění, tam není stáří, ani samota, ani nemoc, a i sama smrt je jen tak napolo...“
  — Zdeněk Heřman

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Eduard Petiška ve Wikipedii