Dílo:Hrabě Monte Cristo
Hrabě Monte Cristo je vedle Tří mušketýrů nejznámější román Alexandra Dumase. Je to příběh neprávem uvězněného námořního důstojníka Edmonda Dantèse, který po úspěšném útěku z žaláře a nabytí ohromného jmění vykoná pomstu na vinících svého neštěstí. Román poprvé knižně vyšel v r. 1844, moderní český překlad, z něhož citujeme, pořídili Milena Tomášková a Jan Vladislav r. 1957.[1]
VýrokyEditovat
Díl III.Editovat
kapitola druháEditovat
- nestarám se nikdy o svého bližního, nepokouším se nikdy chránit společnost, protože ona mne také nechrání, a dokonce tvrdím, že pokud se o mne stará, je to jen proto, aby mi škodila.
kapitola desátáEditovat
- Víte, že lidské vynálezy postupují od složitého k jednoduchému a že jednoduché je vždy dokonalé.
Díl IV.Editovat
kapitola desátáEditovat
kapitola patnáctáEditovat
- Starce nic tak nevyděsí, jako když smrt na okamžik odstoupí od nich, aby zasáhla jiného starého člověka.
kapitola šestnáctáEditovat
- kdo v sobě cítí vůli bojovat, ten neztrácí vzácný čas a vrátí okamžitě ránu, kterou dostal.
kapitola sedmnáctáEditovat
- Eh, propána, copak je život? Zastávka v čekárně smrti[.]
kapitola devatenáctáEditovat
- Ostatně, co se žádá od takového mladého pána v Paříži? Aby uměl trochu francouzsky, aby byl slušně oblečen, aby hodně hrál a platil zlatem.
Není třeba říkat, že pro cizince je to ještě snazší než pro Pařížana.
ReferenceEditovat
- ↑ DUMAS, Alexandre. Hrabě Monte Cristo. Překlad Milena Tomášková a Jan Vladislav. Praha : Mladá fronta, 1957.
Externí odkazyEditovat
- Encyklopedický článek Hrabě Monte Cristo ve Wikipedii