Dospělý
dospělá osoba
Ve výrocíchEditovat
- Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého.[1]
— Sigmund Freud
V dílechEditovat
- Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.[2]
— Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ - Existují počítačoví nadšenci, kteří si odmalička jenom hráli s počítačovou klávesnicí a pohybovali se ve vlastním počítačovém světě, a to v té míře, že jako dospělí nejsou schopni vést s někým přímý rozhovor anebo okouzlit ženu něčím jiným než svým počítačem. Existují matematičtí géniové, kteří nejsou s to rozeznat racka od husy, a zázrační fotbalisté, kteří neumějí počítat do tří… Tyto příklady ukazují, že mít mozek, jehož konečná propojení určuje to, jak jej používáme…, nemusí být rozhodně vždycky výhodné.[3]
— Gerald Hüther, Návod na používání lidského mozku - Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.[4]
— Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ
ReferenceEditovat
- ↑ ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Náboženství v dialogu. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-168-1. s. 28.
- ↑ SAINT EXUPÉRY DE, Antoine. Malý princ. Praha : Albatros, 2005. ISBN 978-80-00-01462-3. Kapitola IV.
- ↑ HÜTHER, Gerald. Návod na používání lidského mozku. [Statenice] : Millenium Publishing, 2011. ISBN 978-80-86201-75-7.
- ↑ SAINT EXUPÉRY DE, Antoine. Malý princ. Praha : Albatros, 2005. Věnování Léonu Werthovi. ISBN 978-80-00-01462-3.
