Jenom zvířata jsou lhostejná k tomu, kdo je jejich otcem. Pro děti člověka vzpomínka na otce, jistota, kdo jím je, je nedílnou částí jejich vlastní totožnosti. Tento „tržní eugenismus“ je úděsná porážka lidského otcovství.
Lze-li šimpanzům vyprávět pohádky, strašit je (nepřítomným) ČERNÝM PSEM, pozorovat, jak se vždycky na podzim začnou těšit na Vánoce (= BONBON STROM) a jak jim je líto, když jejich ošetřovatelce zemře dítě, pak zdůrazňovat zvláštní a „kvalitativně“ odlišnou podstatu člověka už není jenom nabubřelý, ale především nesmyslný žvást. A naopak zvířatům, alespoň některým, nejlépe porozumíme, budeme-li je vnímat antropomorfně. Zvířata jsou hloupí lidé, nikoliv stroje.