Koncert
veřejná hudební produkce živé hudby
Ve výrocích
editovat- Ať se každý živí, jak chce, ale když vidím, že houslista hraje koncerty na playback, tak to nechápu. To je normální šmíra. [1]
— Karel Holas - Na koncert lidé přijdou, protože jsou na člověka zvědaví, kdežto studující na něj často zvědaví vůbec nejsou a člověk je musí motivovat, aby poslouchali.[2]
— Michal Horák - Hodiny po koncertě jsou pro mě nejkrutější – velmi nerad s někým mluvím, potřebuji samotu, přehrávám si v hlavě takt po taktu velmi kriticky a hledám chyby – proč se to rozsypalo? Vinu hledám především u sebe. V podstatě jsem tedy nešťastný člověk – dokážu se trápit a sebetrýznit ještě velmi dlouho po koncertě, někdy i celé týdny. Ale ten stres mi zároveň napomáhá v sebe-edukaci a v preciznosti, tlačí mě to dopředu.[3]
— Ondrej Lenárd - Všichni tu sdílíme tu samou zkušenost, že během rockového koncertu úplně zapomeneme, kdo jsme, a naprosto se sami sobě ztratíme. Když je hudba opravdu dobrá, všichni na chvilku zapomenou, co jsou zač a kde jsou. Když tohle zažijete častěji, stane se z toho něco, po čem toužíte, protože je to strašně slastný pocit.[4]
— Pete Townshend
Reference
editovat- ↑ TESAŘ, Milan. Člověk má jedno srdce. Reflex, 2011, čís. 10, s. 26.
- ↑ Žiju si dva světy, ale je to moc fajn, ujišťuje zpěvák a učitel Michal Horák. dvojka.rozhlas [online]. 2024-12-12 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online.
- ↑ KUNČÍKOVÁ, Alena. Jsem šťastný, že jsem nešťastný. Dirigent Ondrej Lenárd slaví pětasedmdesátiny. operaplus.cz [online]. 2017-09-09 [cit. 2017-09-11]. Dostupné online.
- ↑ KOHUT, Joe; KOHUT, John J.. Rockecy aneb Kniha rockových citátů. Překlad Ladislav Šenkyřík. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1996. 153 s. ISBN 80-7207-016-9. S. 106.
