Člověk není hlína, kterou by vychovatel nebo moralista mohl utvářeti po své libosti; ale jest rostlinou, která majíc zláštní přirozenou sobě povahu a podobu, jím jakožto zahradníkem může býti pěstována, dospělosti dochována a přivedena k dokonalosti co možno největší. Vychovatel nikdy nezpůsobí, aby na plané jabloni rostly broskve, ovšem pak může se dodělati toho, aby nesla jablka sladká.[1] — Christian Garve
