Listopadové pranostiky

Pranostiky pro jednotlivé dny

editovat
1. listopad
Den Všech svatých je poslední, který léto zahání.
Jak na Vše svaté, tak měsíc po nich.
Je-li na Vše svaté buková blána suchá, každý se rád za kamna schová; je-li však blána mokrá, bude zima též dosti mokrá.
Je-li tříska ze zeleného buku na den Všech svatých vyťatá suchá, následuje zima mírná; je-li vlhká, následuje zima mokrá.
Je-li Všech svatých bouřka, bývá zima měnivá; je-li suchá z buku tříska, často v zimě pršívá.
Je-li o Všech svatých léto, bývá o Martině zima; je-li zima o Všech svatých, bývá o Martině léto.
Jíní o všech svatých věští tuhé mrazy o Vánocích.
Když na Všech svatých mrazivo, bude zima teplivo; když déšť tu je třeba za pecu vlézt.
Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o svatém Martině o půlnoci.
Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí.
O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějem.
Utni z buku třísku: je-li suchá, bude zima tuhá; je-li však vlhká, bude zima mokrá.
Sedláci utnou 1. listopadu z dubového anebo bukového stromu třísku: Jestli je tříska suchá, tedy očekávají levnou zimu; jestli ale vlhká a zaostnatá, tady se domnívají, že bude tuhá zima.
2. listopad
Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.
8. listopad
Na Bohumíra příroda k spánku se ubírá.
9. listopad
Na svatého Teodora sedlák ještě pilné orá.
Svatý Teodor – mrazy lezou z hor.
Svatý Teodor zasněží témě hor.
11. listopad
Je-li na svatého Martina pod mrakem, bude nestálá zima, je-li jasno, bude tuhá zima.
Jsou-li na Martina mračna, zima je levná, jestli je noc jasná, zima je mastná.
Martin a Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.
O Martině po ledu, o vánocích po blátě.
Po svatém Martinu zima nežertuje.
Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude.
Půjde-li hus o Martině přes led, bude se ještě dlouho koupati.
16. listopad
Na svatého Otmara nevidět komára.
19. listopad
Svatá Alžběta se sněhem přilétá.
21. listopad
Jaký den na Obětování Panny Marie, taková pak zima je.[1]
Když je na Obětování Panny Marie noc jasná, čistá, krutá zima se v lednu chystá.
22. listopad
Svatá Cecilie sněhem pole kryje.
23. listopad
Svatý Kliment zimu oblibuje, svatý Petr (22. 2.) ji ucezuje.
25. listopad
Ať Kateřiny nebo Kříže, kdy mrzne, tehdy topte chýže.[2]
Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
Jaké počasí na Kateřinu, takové v příštím lednu.
Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.
Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.[2]
Přitrhla-li zima s Kateřinou, bývá do omrzení.
Sníh na svatou Kateřinu věští vysoké obilí.
Svatá Kateřina strčí housle do komína.
30. listopad
Když na svatého Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.
Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: přeplyne-li, bude mokrý rok zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok.
Na sv. Ondřeje konec pocení.[3]
Na svatého Ondřeje se někdy člověk ohřeje.
Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.
Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.
Svatý Ondřej tichý, nebude len lichý.

Reference

editovat
  1. MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Rok na vsi. Díl I. Praha : SNKLU, 1964. Kapitola Zimní chvíle, s. 241.  
  2. 2,0 2,1 Kalendář Zlaté Prahy. Ročník II. Praha : J. Otto, 1895. Kapitola Z národního mudrosloví, s. 2.  
  3. ZÍBRT, Čeněk. Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha : Jos. R. Vilímek, 1889. S. 189.