Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.[2] — Marek Eben
Potřebuji na place hodně náklonnosti, jinak se vrátím do své ulity jako šnek! J’ai besoin de beaucoup d’affection sur un tournage, sinon je rentre dans ma coquille comme un escargot ![3] — Sabine Azéma (2022)
↑
ŠVAMBERK ŠAUEROVÁ, Markéta. Jak přežít svou vlastní pubertu – i s učiteli a rodiči. 1. vyd. Praha : Grada, 2016. 160 s. ISBN978-80-247-5395-9. S. 45.
↑
Sabine Azéma à la bonne place. radiofrance [online]. 2022-01-14 [cit. 2025-01-13]. Dostupné online.