Publius Ovidius Naso

Publius Ovidius Naso, známý spíše jen jako Ovidius (20. března 43 př. n. l., Sulmo – asi 17 n. l. (nebo později), Tomis (dnešní Constanţa v Rumunsku)) byl římský básník.

Publius Ovidius Naso

Výroky

• Ut desint vires tamen est laudanda voluntas.(Ex Ponto III,IV,79)
  • I když chybí síly, je třeba chválit vůli.
• Gutta cavat lapidem. (Epistulae ex Ponto IV,X,V)
  • Kapka vyhlubuje kámen.
• factum abiit, monimenta manent. (Fasti IV, 709)
  • Skutek pominul, památky ostávají.
• Centum sunt causae, cur ego semper amem. (Amores II,IV)
  • Je sto důvodů, proč vždy miluji.
• Casta est, quam nemo rogavit (Amores I,VIII,XXXXIII)
  • Je čistá (neposkvrněná), kterou nikdo nepožádal.
• Donec eris felix, multos numerabis amicos. Tempora si fuerint nubila, solus eris.(Tristia I,IX,V)
  • Dokud budeš šťastný, napočítáš mnoho přátel. Když však nastanou mračné časy, zůstaneš sám.
• Je dobře učit se i od nepřátel.
• Každá chvíle je tím kratší, čím je šťastnější.
• Kdo ukradl polibek a nevzal všecko, zaslouží si, aby ztratil i to, co získal.
• Komu je dovoleno hřešit, hřešívá méně.
• Odvážným přeje sám Bůh.
• Pozoruj, jak zahálka ničí tělo – tak se kazí vody, které se nepohybují.
• Ustavičnými žněmi chudne pole.
• Za službu, přijde-li pozdě, neradi vzdáváme dík.
  • (Listy z Pontu)
• Zlé věci sousedí s dobrými.

Dílo

• Proměny
• Umění milovat

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Publius Ovidius Naso ve Wikipedii
• Autor Publius Ovidius Naso ve Wikizdrojích
• Kategorie Ovid ve Wikimedia Commons