Publius Ovidius Naso

římský básník

Publius Ovidius Naso, známý spíše jen jako Ovidius (20. března 43 př. n. l., Sulmo – asi 17 n. l. (nebo později), Tomis (dnešní Constanţa v Rumunsku)) byl římský básník.

Publius Ovidius Naso

VýrokyEditovat

  • Ut desint vires tamen est laudanda voluntas.(Ex Ponto III,IV,79)
    • I když chybí síly, je třeba chválit vůli.
  • Gutta cavat lapidem. (Epistulae ex Ponto IV,X,V)
    • Kapka vyhlubuje kámen.
  • factum abiit, monimenta manent. ( Fasti IV, 709)
    • Skutek pominul, památky ostávají.
  • Centum sunt causae, cur ego semper amem. (Amores II,IV)
    • Je sto důvodů, proč vždy miluji.
  • Casta est, quam nemo rogavit (Amores I,VIII,XXXXIII)
    • Je čistá (neposkvrněná), kterou nikdo nepožádal.
  • Donec eris felix, multos numerabis amicos. Tempora si fuerint nubila, solus eris.(Tristia I,IX,V)
    • Dokud budeš šťastný, napočítáš mnoho přátel. Když však nastanou mračné časy, zůstaneš sám.
  • Každá chvíle je tím kratší, čím je šťastnější.
  • Kdo ukradl polibek a nevzal všecko, zaslouží si, aby ztratil i to, co získal.
  • Komu je dovoleno hřešit, hřešívá méně.[1]
  • Odvážným přeje sám Bůh.
  • Pozoruj, jak zahálka ničí tělo – tak se kazí vody, které se nepohybují.
  • Ustavičnými žněmi chudne pole.
  • Za službu, přijde-li pozdě, neradi vzdáváme dík.[2]
    • (Listy z Pontu)
  • Zlé věci sousedí s dobrými.

DíloEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kalendář VZP 2003
  2. Český rozhlas 3 – Vltava 27. 4. 2008 v cca 6.55

Externí odkazyEditovat