Soucit
pocit spoluúčasti na bolesti a trápení druhých
V dílech
editovat- Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.[1] – Stefan Zweig: Netrpělivost srdce
- Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy. – Kniha Sirachovcova 3,12-14
Lidová slovesnost
editovat- Chvilka pomoci je lepší než deset dní soucitu.
— rumunské přísloví
Reference
editovat- ↑ ZWEIG, Stefan. Netrpělivost srdce. Praha : Svoboda, 1968. 327 s. S. 169.
Související
editovatExterní odkazy
editovat- Encyklopedický článek Soucit ve Wikipedii
- Slovníkové heslo soucit ve Wikislovníku
- Kategorie Compassion ve Wikimedia Commons