Ale ďáblova nevěsta, rozum, ta krásná běhna, přichází, a chce být chytrá, myslí si, že to, co říká, pochází z Ducha svatého; kdo nám pak pomůže? Ani právník či lékař, ani král či císař. Neboť je to ta největší děvka, kterou ďábel má. Aber des Tuefels Braut, Ratio, die schöne Metze, fähret herein, und will klug sein, und was sie saget, meinet sie, es sei der heilige Geist; wer will da helfen? Weder Jurist, Medicus, noch König oder Kaiser. Denn es ist die höchste Hure die der Teufel hat![1] — Martin Luther
Není to tedy rozum, čím se necháváme v životě vést, nýbrž zvyk. It is not, therefore, reason, which is the guide of life, but custom.[4] — David Hume, Pojednání o lidské přirozenosti
Zdravý rozum je patrně ta nejlépe rozdělená věc na světě, neboť každý si myslí, že jej má dost, a ani ti, kdo jsou v jiných věcech nejvíce nenasytní, vůbec netouží mít jej víc než mají.[8] Le bon sens est la chose du monde la mieux partagée : car chacun pense en être si bien pourvu, que ceux même qui sont les plus difficiles à contenter en toute autre chose, n'ont point coutume d'en désirer plus qu'ils en ont. — René Descartes, Rozprava o metodě
