Společnost
skupina lidí vzájemně propojená prostřednictvím trvalých vztahů
Ve výrocíchEditovat
- Společnost existuje a rozvíjí se v konkrétních sociálně ekonomických vztazích, v čase a územně-prostorových souvislostech. V této trojí dimenzi se uskutečňuje veškerá hospodářská (a nejen hospodářská) činnost společnosti. — Václav Hrala[1]
- Dokonalá společnost se nemůže skládat z nedokonalých jedinců, i kdyby pravidla a zákony byly dokonalé, proto je tak obtížné dosáhnout dokonalou společnost.- Radoslav Rochallyi[2]
- V otevřené společnosti by měli být lidé připraveni diskutovat o věcech, které jsou v rozporu s jejich vlastním přesvědčením, event. světonázorem. — Petr Bakalář[3]
- V současné „vzdělanostní společnosti“ se s učiteli zachází jako s dělníky na plantážích, neboť po sezóně, to jest po školním roku, bývají na dobu prázdnin propouštěni. — Jiří Hanák[4]
- Ut corpora nostra sine mente, sic civitas sine lege.
Tak jako naše těla bez mysli, tak vypadá i společnost bez zákonů. — Marcus Tullius Cicero, Pro Cluentio 53 - Jeho nadsazené a nadsazované svobody jsou omyl; jeho teorie o společnosti jako o automaticky se samoregulujícím organismu blouznění; v liberalismu však nachází výraz věčný princip evropské politické inspirace monomanií a tudíž zveličováním. — José Ortega y Gasset o liberalismu [5]
- Lidé ve slušné společnosti pohlíží na člověka, kterého neznají, jako na slušného člověka. Lidé v neslušné společnosti jako na neslušného.[6]
– Jan Sokol - Ve veřejném prostoru jsou dokonce aktéři, kteří tvrdí, že pokud někdo lže, ale věří tomu, tak to nevadí. Tady ale moderní a svobodná společnost končí. Jsme zranitelní, nemáme se jak bránit, a kdo bude lhát nejsuverénněji, ten vyhraje.[7]
– Erik Tabery - Kapitalistickou společnost západního typu chápu jako neviditelnou klec, která ochromuje naši citlivost a pokřivuje mezilidská pouta.[8]
— Damián Szifrón
V dílechEditovat
- Jediným účelem, pro který se moc může spravedlivě použít proti jakémukoliv členu civilizované společnosti i proti jeho vlastní vůli, je zabránit tomu, aby se ubližovalo jiným. Nikoho nelze plným právem nutit, aby něco konal nebo trpěl proto, že to tak bude pro něho lepší, protože ho to učiní štastnějším, a protože je to – podle mínění jiných – moudré nebo dokonce správné.[9]
— John Stuart Mill, On liberty
ReferenceEditovat
- ↑ HRALA, Václav, a kol. Geografie světového hospodářství. Praha : Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická, 2000. 194 s. ISBN 80-245-0079-5. S. 7.
- ↑ ROCHALLYI, Radoslav. Mythra Invictus. Bratislava : VSSS, 2019. 124 s. ISBN 978-80-8202-085-7. S. 89.
- ↑ BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. Praha : Votobia, 2003. 343 s. (Kontroverzně.) ISBN 8072201352. S. 9.
- ↑ HANÁK, Jiří. Osoby sníženého stavu. Právo, 3. srpen 2011, s. 6.
- ↑ VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. 1. vyd. Praha : Národní myšlenka, 2008. 72 s. (Knihovna Národní myšlenky; sv. 7.) ISBN 978-80-903582-7-0. S. 15.
- ↑ Pane profesore, kandidujte na prezidenta, vyzvali Jana Sokola při debatě v knihovně. A on.... Parlamentní listy [online]. 2015-10-24 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Kdo nejvíc lže, ten vyhraje. Politika je odrazem nás samotných, říká Erik Tabery. rozhlas [online]. 2018-04-17 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ FILA, Kamil. Vztek musí ven. Respekt, 2014, čís. 41, s. 66.
- ↑ Mill, John Stuart. On liberty, [Luton, Bedfordshire]: Andrews U.K. Ltd., 2011 [cit. 2013-08-09].
SouvisejícíEditovat
Názvy dělEditovat
Externí odkazyEditovat
Encyklopedický článek Společnost ve Wikipedii
