Hlavu vzhůru! Hlavu vzhůru! Není důležité, zda se nám podařilo to, za čím jsme šli, ale jakou cestou jsme se k tomu ubírali. Hola! Žádnou trpkost! Život nezměníme, to, co máme v moci, je jenom naše vlastní nitro. Uveďme je do harmonie. Přemozme čerty v sobě. Nebe, které odměňuje, je v nás. A kdyby to, co v sobě postavíme, bylo sebeskvělejší, nezabráníme, aby se jednou nesesulo v popel. Přesto — marnost je vznešená. Buďme lékaři, jimž pacient nakonec vždycky přece jen umře. Buďme stavitelimarnosti![2][3] — Jaroslav Havlíček, Helimadoe (MUDr. Hanzelín v představách dospělého Emila)