William Wilberforce

William Wilberforce (24. srpna 1759 – 29. července 1833) byl britský politik a abolicionista, který se zasloužil o zrušení obchodu s otroky ve Velké Británii.

William Wilberforce na obraze Johna Risinga

Výroky

O obchodu s otroky

• Tak zvrácené, tak strašné, tak neodčinitelné se jeví toto zlo obchodu [s otroky], že jsem se ve své mysli pevně rozhodl pro jeho zrušení. Ať budou následky jaké budou; od tohoto dne jsem si uložil, že si nepolevím, dokud nedosáhnu jeho zrušení.
  So enormous, so dreadful, so irremediable did the [slave] trade's wickedness appear that my own mind was completely made up for abolition. Let the consequences be what they would: I from this time determined that I would never rest until I had effected its abolition.
• Když myslíme na věčnost a na budoucí následky všeho lidského jednání, co je v tomto životě, co by mělo člověka vést, aby popíral příkazy svého svědomí, zásady spravedlnosti, předpisy náboženství a Boha? Pane, povaha a všechny okolnosti tohoto obchodu před námi nyní leží otevřeně; nemůžeme se vymlouvat na nevědomost, nemůžeme se tomu vyhnout; ten předmět je před nás nyní předložen, nemůžeme jej přejít; můžeme jej zavrhnout, můžeme jej odhodit z cesty, ale nemůžeme se odvrátit, abychom se naň nemuseli dívat; neboť je nyní před naše oči kladen tak, že se tato Sněmovna musí rozhodnout a musí ospravedlnit před celým světem a svým svědomím správnost základů a principů svého rozhodnutí. (Řeč před Dolní sněmovnou z 12. května 1789)
  When we think of eternity, and of the future consequences of all human conduct, what is there in this life that should make any man contradict the dictates of his conscience, the principles of justice, the laws of religion, and of God? Sir, the nature and all the circumstances of this trade are now laid open to us; we can no longer plead ignorance, we can not evade it; it is now an object placed before us, we can not pass it; we may spurn it, we may kick it out of our way, but we can not turn aside so as to avoid seeing it; for it is brought now so directly before our eyes that this House must decide, and must justify to all the world, and to their own consciences, the rectitude of the grounds and principles of their decision.
• Ze všeho, co jsem řekl, vyplývá, že toto veliké zlo nevyléčí žádná regulace, žádné pouhé zmírňující prostředky. To jediné, co jej může vyléčit, je jeho naprosté zrušení.
  It will appear from everything which I have said, that it is not regulation, it is not mere palliatives, that can cure this enormous evil. Total abolition is the only possible cure for it.
• Můžete se rozhodnout dívat jinam, ale nemůžete už nikdy říci, že jste nevěděli. (Závěrečná slova jedné z Wilberforcových řečí před Parlamentem)
  You may choose to look the other way but you can never again say you did not know.

O sobě

Nepoznal jsem, co je štěstí, dokud jsem nepoznal Krista jako Spasitele.
I never knew happiness till I found Christ as a Saviour.

• Obviňují mne z fanatismu. Jestli je fanatismus živě si uvědomovat utrpení mých bližních, pak jsem jeden z nejnevyléčitelnějších fanatiků, kterému kdy bylo dovoleno být na svobodě.
  They charge me with fanaticism. If to be feelingly alive to the sufferings of my fellow-creatures is to be a fanatic, I am one of the most incurable fanatics ever permitted to be at large.
• Všemohoucí Bůh přede mne předložil dva veliké úkoly, potlačení obchodu s otroky a nápravu mravů.
  God Almighty has set before me two great objects, the suppression of the slave trade and the reformation of manners.
• Spisy puritánů byly mým bohatstvím. Obzvláště spisům dr. Owena, pana Howea a pana Flavela právem náleží to postavení.
  Puritans' writing were a mine of wealth. In particular, the writings of Dr. Owen, Mr. Howe and Mr. Flavel well deserve that character.

O křesťanství

• Evangelium, rád přiznávám, činí člověka šťastným. Dává mu pokoj s Bohem a činí ho šťastného v Bohu. Dává práci vznešené, spokojené vzezření, které sobecká lopota nikdy neměla; a od okamžiku, kdy člověk začíná pracovat pro svého Spasitele, cítí, že i to nejobyčejnější zaměstnání je plné sladosti a důstojnosti a že ani to nejtěžší není nemožné. A když jste, mí drazí přátelé, kdokoli z vás, zmožení z jeho práce, když vás skličuje nespokojenost s vámi samými nebo jakékoliv trápení, jestliže kdy pociťujete těžkopádné ochromení vědomého hříchu nebo deprimující vliv trpkých myšlenek, pohleďte na Ježíše a buďte šťastni.
  The gospel freely admitted makes a man happy. It gives him peace with God, and makes him happy in God. It gives to industry a noble, contented look which selfish drudgery never wore; and from the moment that a man begins to do his work for his Saviour's sake, he feels that the most ordinary employments are full of sweetness and dignity, and that the most difficult are not impossible. And if any of you, my friends, is weary with his work, if dissatisfaction with yourself or sorrow of any kind disheartens you, if at any time you feel the dull paralysis of conscious sin, or the depressing influence of vexing thoughts, look to Jesus, and be happy.
• Není toto veliký cíl náboženství, a především sláva křesťanství, potlačit zlé žádosti, omezit násilí, ovládat choutky a zjemnit lidskou hrubost; učinit nás soucitnými a laskavými, abychom odpouštěli druhým; učinit z nás dobré manžely, dobré otce, dobré přátele; a vést nás, abychom byli činnými a užitečnými v plnění vzájemných společenských a občanských povinností?
  Is it not the great end of religion, and, in particular, the glory of Christianity, to extinguish the malignant passions; to curb the violence, to control the appetites, and to smooth the asperities of man; to make us compassionate and kind, and forgiving one to another; to make us good husbands, good fathers, good friends; and to render us active and useful in the discharge of the relative social and civil duties?
• Nechť tedy ten, kdo chce být vpravdě křesťanem, ostříhá své cesty a srdce s neutuchající obezřetností. Nechť usiluje se učit, jak od lidí, tak z knih, zvláště z životů významných křesťanů, jaké prostředky byly shledány nejúčinnějšími pro vítězství nad každou jednotlivou neřestí a pro zušlechtění každého odvětví svatosti.
  Let him then, who would be indeed a Christian, watch over his ways and over his heart with unceasing circumspection. Let him endeavour to learn, both from men and books, particularly from the lives of eminent Christians, what methods have been actually found most effectual for the conquest of every particular vice, and for improvement in every branch of holiness.
• Nechť tedy praví křesťané s náležitou upřímností usilují ve všem doporučovat své vyznání a umlčovat marné posměšky nevědomých odpůrců. Nechť odvážně hájí věc Kristovu ve věku, kdy tolik těch, co nosí jméno křesťan [kristovec], se za Něj stydí; a nechť berou v úvahu, že je na ně vložena důležitá povinnost aspoň trochu zdržovat úpadek jejich země, a možná i vykonávat o to rozsáhleji všeobecnou službu společnosti; ne skrze všetečné míchání se do politiky, o kterém nemůžeme než vyznat, že je v něm mnohá nejistota, ale raději skrze ten jistý a radikální užitek obnovení vlivu náboženství a pozvednutí standardů mravnosti.
  Let true Christians then, with becoming earnestness, strive in all things to recommend their profession, and to put to silence the vain scoffs of ignorant objectors. Let them boldly assert the cause of Christ in an age when so many, who bear the name of Christians, are ashamed of Him: and let them consider as devolved on Them the important duty of suspending for a while the fall of their country, and, perhaps, of performing a still more extensive service to society at large; not by busy interference in politics, in which it cannot but be confessed there is much uncertainty; but rather by that sure and radical benefit of restoring the influence of Religion, and of raising the standard of morality.

O Bibli

Jsou čtyři věci, co musíme udělat se Slovem Božím – přijmout jej jako Slovo Boží, uložit si jej do našich srdcí a myslí, podřídit se mu a šířit jej ve světě.
There are four things that we ought to do with the Word of God - admit it as the Word of God, commit it to our hearts and minds, submit to it, and transmit it to the world.

• Všichni, kteří uznávají autoritu Písma, musí přiznat, že proti rozhodnutí Slova Božího nemůže být žádného odvolání.
  It must be conceded by those who admit the authority of Scripture, that from the decision of the Word of God there can be no appeal.
• Jak odlišné v tolika ohledech, jak protikladné by byla dva systémy morálky, z nichž jeden by byl utvořen pouze podle obecně přijímaných mravních zásad křesťanského světa, a druhý na základě zkoumání svatých Písem!
  How different, nay, in many respects, how contradictory, would be the two systems of mere morals, of which the one should be formed from the commonly received maxims of the Christian world, and the other from the study of the holy Scriptures!
• A jistě, člověk by řekl, že není zapotřebí přílišné neodbytnosti, abychom lidi pohnuli ke čtení té svaté knihy. Rozum tomu velí, zjevení tomu nařizuje: “Víra pochází z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.”— „Ptejte se na Písma.”— „Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás.“ Taková jsou prohlášení a příkazy inspirovaných autorů; příkazy potvrzené doporučením všech, kdo poslouchají to napomenutí. Leč, lze však popřít, že co se týče Biblí v našich domácnostech, jsme nevědomí jejího obsahu; a že z toho ve velké míře vyplývá, že větší část křesťanského světa ví tak málo a mýlí se tak moc v tom, co se dotýká náboženství, které vyznávají?
  And, surely, one would think that much importunity would not be requisite, to induce men to a perusal of the sacred volume. Reason dictates, Revelation commands; “Faith comes by hearing, and hearing by the word of God.”—“Search the Scriptures,”—“Be ready to give to every one a reason of the hope that is in you.” Such are the declarations and injunctions of the inspired writers; injunctions confirmed by commendations of those who obey the admonition. Yet, is it not undeniable that with the Bible in our houses, we are ignorant of its contents; and that hence, in a great measure, it arises, that the bulk of the Christian world know so little, and mistake so greatly, in what regards the religion which they profess?
• Čtěte Bibli, čtěte Bibli! Ať ji nenahradí žádná jiná náboženská kniha! Ve všech svých zmatcích a úzkostech zřídkakdy čtu nějakou jinou knihu, a málokdy pociťuji potřebu jiné knihy. Zkoumal jsem ji ustavičně, a vše mé poznání o doktrínách, a všechna má obeznámenost se zkušenostmi a skutečnostmi náboženství pochází jenom z Bible.
  Read the Bible, read the Bible! Let no religious book take its place. Through all my perplexities and distresses, I seldom read any other book, and I as rarely felt the want of any other. It has been my hourly study; and all my knowledge of the doctrines, and all my acquaintance with the experience and realities of religion, have been derived from the Bible only.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek William Wilberforce ve Wikipedii