Dílo:Pán prstenů

Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings, 1954) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Román zahrnuje tři svazky: Společenstvo prstenu (The Fellowship of the Ring, 1954), Dvě věže (The Two Towers, 1954) a Návrat krále (The Return of the King, 1955).

Výroky

editovat

Společenstvo prstenu

editovat
  • Neznám vás ani polovinu tak, jak bych rád; a ani polovinu vás nemám rád tak, jak si zasloužíte.[1][2]
    — z Bilbova projevu na oslavě jeho 111. narozenin
  • Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.[3]
  • Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
    Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,
    Devět mužům: Každý je k smrti odsouzen,
    Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
    v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
    Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
    Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
    v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.[3]
    Báseň o Prstenu
  • Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený.[4]

Dvě věže

editovat
  • Čím dál víc lidí jde do Mordoru. Jednou budou vevnitř všichni lidi.[5][6]
  • Novinasmrtikřídla. Noc často nosí zprávy blízkým příbuzným.[7]
  • Hrdinské věci ze starých příběhůpísniček, pane Frodo; říkával jsem jim dobrodružství. Myslíval jsem si, že jsou to věci, jaké ti báječní lidévyprávění chodí hledat, protože chtějí, protože jsou vzrušující a život je trochu nezáživný, takový sport, řeklo by se. Ale v příbězích, na kterých doopravdy záleží, které si jeden pamatuje, v těch to tak vůbec není. Do těch jako když lidi obyčejně prostě spadnou – vede tudy jejich cesta, jak jste říkal. A řekl bych, že měli spoustu možností, jako my, obrátit se zpátky - jenomže to neudělali.[8]
    — úvahy Sama Křepelky

Návrat krále

editovat
  • Kde vůle neschází, cesta se nachází.[9][10]
  • Zrádce může někdy zradit i sebe samého a vykonat dobro, které nezamýšlel.[11]
  • nouzi je každá minuta drahá a přece je lepší pozdě než nikdy.[12]
  • Naděje se rodívá, když už nám nic nezbývá.[13]
  • Jsou jiná zla, jež mohou přijít. (...) Nám nepřísluší zvládnout všechny zvraty světa, jen udělat, co můžeme, pro dobro let, do nichž jsme postaveni, vykořeňovat zlo na polích, která známe, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli obdělávat čistou zemi. Jaké počasí budou mít, o tom my nerozhodneme.[13]
  • Strom roste nejlépe v zemi svých předků.[14]
  • Svět se přece mění: cítím to ve vodě, cítím to v půdě, cítím to ve vzduchu.[14]
  • Peckoslav Křepelka: „Jenom moc špatnej vítr nepřinese nikomu nic dobrýho.“[15]
  • Hobití úsloví: V pátek prvního letosmetě.[16]
    — Podle hobitího kalendáře žádný měsíc nezačínal pátkem; letosmeť (na rozdíl od zimosmetě) v hobitím kalendáři neexistoval. Jde o hobití úsloví, ekvivalent například našeho "až naprší a uschne".

Ve výrocích

editovat

Reference

editovat
  1. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů. Společenstvo prstenu. Překlad Stanislava Pošustová-Menšíková. 6., V Argu 3. vyd. Praha : Argo, 2012. 430 s. ISBN 978-80-257-0746-3.  
  2. Společenstvo Prstenu, kap. Dlouho očekávaný dýchánek
  3. 3,0 3,1 Společenstvo Prstenu, kap. Stíny minulosti
  4. Společenstvo Prstenu, kap. Chodec
  5. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů. Dvě věže. Překlad Stanislava Pošustová-Menšíková. 6., V Argu 3. vyd. Praha : Argo, 2012. 361 s. ISBN 978-80-257-0747-0.  
  6. Dvě věže, kap. Černá brána je zavřená
  7. Dvě věže, kap. Okno na západ
  8. Dvě věže, kap. Schody Cirith Ungolu
  9. TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů. Návrat krále. Překlad Stanislava Pošustová-Menšíková. 6., V Argu 3. vyd. Praha : Argo, 2012. 476 s. ISBN 978-80-257-0748-7.  
  10. Návrat krále, kap. Přehlídka Rohanských
  11. Návrat krále, kap. Obléhání Gondoru
  12. Návrat krále, kap. Jízda Rohanských
  13. 13,0 13,1 Návrat krále, kap. Poslední rozmluva
  14. 14,0 14,1 Návrat krále, kap. Mnohá loučení
  15. Návrat krále, kap. Šedé přístavy
  16. Návrat krále, Dodatek D.
  17. STÖHR, Martin. Osobnost. Host, 2013, čís. 10, s. 13.

Související

editovat

Externí odkazy

editovat