Vždycky mě přitahoval ten typsnění, který se objevuje hned ze začátkuKunderovyNesnesitelné lehkosti bytí, když hrdina pozoruje zeď před sebou a říká si, že jakékoli jeho rozhodnutí mu znemožní poznat, jaký následek by měla všechna ostatní rozhodnutí; život tak připomíná náčrteksiluetyobrazu, který nebude nikdy dokončen. Vždy ma priťahoval ten typ snenia, ktorý sa objavuje hneď zo začiatku Kunderovej Neznesiteľnej ľahkosti bytia, keď hrdina pozoruje múr pred sebou a vraví si, že akékoľvek jeho rozhodnutie mu znemožní poznať, aký následok by mali všetky ostatné rozhodnutia; život tak pripomína náčrtok siluety obrazu, ktorý nebude nikdy dokončený.[1] — Alain Resnais
