Pláč
projev silného citového pohnutí (nebo reakce na bolest) doprovázený slzami, popřípadě i nářkem
Ve výrocích editovat
- Kdybychom porovnali tehdejší armádu a to, co z ní zůstalo, tak by nám zbyly jen oči pro pláč.[1]
— Dmitrij Timofejevič Jazov (o Sovětské svazu) - Nechodím domů s pláčem, i když samozřejmě na jevišti prožívám silné emoce. Někdy se stává, že jsem určitou dobu smutná, protože ten příběh mě dost pronásleduje, to určitě.[2]
— Gun-Brit Barkminová (o roli Salome)
V dílech editovat
- A dívka přešla brzy ze vzlykotu do hlasitého pláče a tu jímavou tautologii opakovala ještě nesčetněkrát: „Já jsem já, já jsem já, já jsem já…“[3][4]
— Milan Kundera, Směšné lásky - Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy — nikde — žádný cíl.[5]
— Karel Hynek Mácha, Máj - … radost i žalost v lůžku jednom spějí, proto i mnohdy jedno druhé budí. Jen nech, dnes pláč, zítra radost.“[6]
— Božena Němcová, Babička, tlampač (na Kristlině svatbě s Mílou) - Viz, Mohameda jaký stih’ trest krutý,
tam přede mnou klopýtá Ali v pláči,
od brady až ku kštici rozseknutý.[7]
— Dante Alighieri, Božská komedie
Reference editovat
- ↑ Zemřel Janajev, muž, který se pokusil svrhnout Gorbačova. Lidovky.cz [online]. 2010-09-24 [cit. 2012-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Vždy přijde moment, kdy chci přestat zkoušet a jít před publikum. Hudební rozhledy, 2014, čís. 11, s. 3.
- ↑ KUNDERA, Milan. Směšné lásky. 2. vyd. Brno : Atlantis, 1991. 208 s. ISBN 80-7108-027-6.
- ↑ Povídka Falešný autostop, s. 79.
- ↑ Karel Hynek Mácha: Máj
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola XVIII., s. 226–241..
- ↑ ALIGHIERI, Dante. Božská komedie, Peklo, Zpěv XXVIII, verše 8 až 12, (~1307), v překladu Jaroslava Vrchlického (~1897), Wikizdroje [cit. 2021-04-03].
