Vyučování
systematické předávání znalostí či schopností
Ve výrocích editovat
- Duševní stav, který má vrch nade všemi stavy současnými (mimo vůli) a neustále nás naplňuje citem libým a pudí nás nepřetržitě, samočinně vstříc kráčeti cílům vždy novým a vyšším, je zájem: je to zárodek a kořen vší vůle, a vyučování bez takového zájmu není paedagogické; nebo toliko zájmem tím vyučování působí ve vůli. Zájem je však všude potřebným přechodem ku chtění, a kdo v některém oboru duševním dříve nepocítil živoucího, vroucího a hlubokého zájmu, ten v oboru tom ani ku chtění nepřistupuje. A zájmu toho, podmínky, která předchází chtění, může se najisto dospěti ve všech oborech vyučování toliko dobrým vyučováním, methodicky upraveným.[1]
— Tuiskon Ziller - Vyučování, četba, pospolitý život, příroda, ukládají v dětském duchu velikou zásobu představ, soudů, citův a nálad myslí, zásobu větší, než obyčejně se domníváme. Tato zásoba, tento duševní poklad jest ovšem mlhovitý, beztvarý, nespořádaný. Avšak není lepšího prostředku poklad ten spořádati, vyjasniti a na vědomí přivésti, nežli jej ustáliti a viditelně zobraziti v písemných pracích slohových.[1]
— Josef Harapat
