Cenzura

omezování svobody slova nebo jiných informací

Ve výrocích

editovat
  • Moje psaní v redakci iDnes podléhalo cenzuře čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.[1]
    Adam Bartoš
  • Po cinkání klíči to vypadalo, že je s cenzurou konec. Jenže ouha! Vbrzku přišla zkušenost, která se nazývá syndrom Českého deníku nebo také Kudláčkův syndrom. Klaus přestal psát do Českého deníku a přes svého ministra Vovku Dlouhého bylo podnikům zadávajícím tzv. velkou (stránkovou) inzerci dáno na vědomí, že když budou nadále v Českém deníku inzerovat, nemohou počítat se státní pomocí, ani se státními zakázkami. Následkem toho Český deník zanikl na nedostatek financí. Stejný scénář se zopakoval před pár lety, kdy šéfredaktor MfD Pavel Šafr napsal článek, který se nelíbil tehdejšímu premiéru Paroubkovi. Ten zavolal německým vlastníkům listu a Šafr vyletěl, protože jim bylo připomenuto, na co zašel Český deník.[2]
    Tomáš Krystlík
  • Texty vysílané RFE/RL v Mnichově byly Američany též cenzurovány, aby si někdo nedělal falešné iluze. Cenzura byla značně tvrdá, protože cenzor, pokud mu něco do vysílání uniklo, co nemělo, byl propuštěn nebo poslán na méně placené místo zahraničního dopisovatele.[3]
    Tomáš Krystlík
  • Vím, že v souvislosti s mezinárodním napětím se občas objevují pokusy cenzurovat internet. Jsem zásadně proti cenzuře s výjimkou pornografie, a zejména dětské pornografie. Ale jinak ten, kdo zabraňuje druhým, aby vyslovovali svoje argumenty, jenom dokazuje, že sám dostatek argumentů nemá. A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem, a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový úřad pro tisk a informace, pokud máme i nadále žít ve svobodné a demokratické společnosti.[4]
    Miloš Zeman

Neobsahuje předmět stránky

editovat
  • Dozvěděli jsme se, že jeden z dílů ze seriálu Po stopách hvězd, jenž je natáčen z podnětu České televize, jednající o Jiřině Švorcové, se prostě vysílat nebude. Najde se klacek a drzým filmařům se jejich práce nezaplatí. I to tvůrcům filmu o Jiřině Švorcové bylo oficiálně sděleno. Nedivme se, že jiní filmaři se při natáčení pro režim nevítaných filmů nijak nepřetrhnou. Kdo by chtěl ztratit lukrativní práci, řekněte? Vy ano?[5]
    Jaroslav Kojzar
  • Jenže později se – a tohle je, prosím, pouze můj zcela soukromý názor – do Práva nějak namontovala ČSSD – kvůli sporům o Lidový dům neměli asi peníze na vlastní noviny – a poněvadž jsem se do té partaje a jejího pana předsedy Zemana taky navážel, tak mne tam ustřihli. Pan Zeman osobně ne, pro toho nějaký čmáral určitě nebyl oponent hodný jeho zájmu, ale některý z jeho rektoskoků pravděpodobně.[6]
    Petr Pazderka
  • Když jsem o zdi mezi Severní Koreou a Jižní Koreou, reliktu horké a studené války z padesátých let, hovořil na jednom semináři pořádaném právě k problémům rozděleného světa, kamera veřejnoprávní ČT běžela na plné obrátky, ale jen do té doby, než jsem účastníkům položil řečnickou otázku „kdo myslíte že ono monstrum postavil“? No, samozřejmě Severokorejci, zareagoval hbitě vedoucí televizního štábu. Tak to jste pane vedle jak ta jedle. Tu zeď postavila protistrana a to s pomocí USA. Na to se ozvalo: kamera stop - a natočený příspěvek nebyl nikdy odvysílán.[7]
    Pavel Pilný
  • V běloruském rozhlase má každý redaktor nad stolem seznam osob, skladeb i slov: kdo nebo co se na něm ocitne, nesmí do éteru.[8]
    Petra Procházková
  • Zkušební testy songu „Vítejte do zlých časů“ dopadly výborně – kamarádi a známí správně reagovali a bavili se. Chlapci se tedy rozhodli, že takto veselý song by mělo slyšet víc lidí. Oslovili své známé i neznámé v soukromých rádiích a těšili se, jak jejich veselá taškařice zazní éterem a možná zlidoví. Tato šance však songu dána nebyla... Uběhl nějaký čas a píseň z rádií stále nezněla. Při položení přímého dotazu, proč se píseň nehraje, se známí z rádií ošívali, ale odpověď byla víceméně shodná a zarážející. Text písně je prý moc politický! A oni by mohli mít blíže nespecifikované „problémy“. Trojice „otců songu“ byla šokována – takové věci se snad dají očekávat v Bělorusku, ale nikoliv v členském státu Evropské unie! Odpovědný redaktor se stává vykonavatelem autocenzury, již si v duchu české nátury z bezpečnostních důvodů naordinoval. Případ veselého songu, který byl „zakázán“, jen přibližuje atmosféru politikaření na špatném místě, které podrývá samotné kořeny demokracie. Je třeba bubnovat na poplach, aby se text písně Vítejte do zlých časů nestal realitou! [9]
    Lou Fanánek Hagen

V dílech

editovat

Reference

editovat
  1. Vladimír Stwora: Adam Bartoš: Baví mě psát o věcech, kterým se jiní záměrně vyhýbají. Zvědavec, 15. VII. 2011, URL: http://zvedavec.org/komentare/2011/07/4486-adam-bartos-bavi-me-psat-o-vecech-kterym-se-jini-zamerne-vyhybaji.htm
  2. Tomáš Krystlík: Ani cenzoři ČÚTI nebyli přísnější. Krystlik.blog.cz, 11. VII. 2012, URL: http://krystlik.blog.cz/1207/ani-cenzori-cuti-nebyli-prisnejsi
  3. Tomáš Krystlík: Ani cenzoři ČÚTI nebyli přísnější. Krystlik.blog.cz, 11. VII. 2012, URL: http://krystlik.blog.cz/1207/ani-cenzori-cuti-nebyli-prisnejsi
  4. Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana (2016)
  5. Jaroslav Kojzar: Nové trezorové filmy. Haló noviny. URL: http://halonoviny.cz/index.php?id=68757
  6. Vladimír Stwora: Pro Zvědavce bude dělat karikatury Petr Pazderka. Zvědavec, 10. XI. 2008, URL: http://www.zvedavec.org/zvedavec/2008/11/2853-pro-zvedavce-bude-delat-karikatury-petr-pazderka.htm
  7. Pavel Pilný: Korejská hranice - 38. rovnoběžka. Pohraničník (Pohraničník bloguje), 14. VII. 2012, URL: http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/07/korejska-hranice-38.html
  8. Petra Procházková: Černý seznam příliš svobodných songů. Lidové noviny, Svět, str. 7, 20. VII. 2011.
  9. Lou Fanánek Hagen: Tisková zpráva k písni Vítejte do zlých časů, gottwaldi.cz, 2006
  10. KUNDERA, Milan. L'identité. Paris : Gallimard, 2000. 207 s. (Folio.) ISBN 2-07-041176-1. Kapitola 14, s. 55.  
  11. LEC, Stanisław Jerzy. Tisíc a jedna fraška. Překlad L. Štěpán. Praha : Práce, 1984.  
  12. s:Tisíc nových zrnek#p324

Související

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Encyklopedický článek Cenzura ve Wikipedii
  •   Kategorie Censorship ve Wikimedia Commons