Dílo:Broučci

Broučci (1876) je klasický pohádkový příběh české literatury od Jana Karafiáta.

Výroky

• Ó, náš milý Bože,
  Povstali jsme z lože
  A pěkně Tě prosíme,
  Dej ať se Tě bojíme,
  Bojíme a posloucháme
  A přitom Tě rádi máme.
  — ranní modlitba
• Podvečer tvá čeládka,
  co k slepici kuřátka,
  k ochraně tvé hledíme,
  laskavý Hospodine.
  — večerní modlitba
• … a spali a spali a spali. Dobře se jim to spalo.
• A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží? – Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.

Ve výrocích

• Broučci jsou literaturou mého útlého mládí. Přiznám se, když jsem si je teď znovu četl, tak jsem zjistil, že to není zase úplně nevinná hříčka. Brouček byl zlobivé dítě, snažil jsem se ho [při natáčení nové zvukové nahrávky], po dohodě s panem režisérem Františkem Špergrem, tak brát. Pohled dětský je vždy trochu odlišný, než když se na tento příběh člověk dívá zestárlýma očima.
  — Josef Somr
• On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.
  — Jan Skácel o Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967 „Kniha, která si odpočinula“

Související

• Brouček

Názvy děl

• Paměti spisovatele Broučků

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Broučci ve Wikipedii
• Dílo Broučci ve Wikizdrojích