Dno

Ve výrocíchEditovat

Na úpadek jazykové úrovně si lidé stěžovali odpradávna. Kdyby všechny podobné povzdechy byly opodstatněné, musely už dávno všechny jazyky upadnout až na dno.^[1]
— Jiří Kraus

A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží? – Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.^[2]
— Jan Karafiát, Broučci
To ticho táhne chlapa do hlubin, mezi modravý stíny, kde až docela na dně svítí jenom jediný světlo: je to světlo nepoznanýho. Je třeba vědět, že svítí na hranici věčný tmy, v hloubce, ze který se už nelze vrátit…^[3]
— Jaroslav Velinský, Dívka s copem

↑ LOUCKÁ, Pavla. Slovo má Jiří Kraus : O komunikaci (nejen) v přírodovědných oborech. Vesmír, 1999, roč. 78, čís. 8, s. 425–426. Dostupné online [cit. 2013-09-23].
↑ KARAFIÁT, Jan. Broučci. 81. vyd. [s.l.] : Státní nakladatelství dětské knihy, 1968.
↑ VELINSKÝ, Jaroslav. Dívka s copem. 1. vyd. Libouchec : Kapitán Kid, 2005. 12. kniha v sérii Ota Fink. Kapitola 11.
↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 307.