Dílo:Povoláním člověk

Povoláním člověk (2015) je knížka, kterou napsal kněz Karel Satoria.

Výroky

• Avšak může se stát, že mne přemíra štěstí zcela vykolejí, nebo mne naopak vyřadí rána blesku z čistého nebe. Protože neštěstí je družné, určitě mi v tu samou dobu ulítnou včely a naráz se na mne vysypou všichni kostlivci, co jich ve skříni je.
• Mne oslovilo štěstí coby „optimální existence“. Vnímat a učinit z toho, co právě řeším, svůj vrcholový životní výkon. To nej… čeho jsem v dané situaci schopen… Štěstí má v lidském životě trvalé bydliště. Rezignovat na něj je hrdelní zločin.
• Odvaha, statečnost, tedy fortitudo, je kardinální ctnost charakteristická tím, že se nebojí ran.
• Sdělit, co povzbudivého či inspirativního jsem četl, slyšel, viděl, to je coby láska málo, míní Benedikt. Ať ten, koho miluješ, všechno, o co ses s ním chtěl podělit, dešifruje, odečítá z toho, co mu ukážeš, když tě potkává, vidí tě u krav, u stolu, jak se modlíš. Chceš-li udělat něco pro jeho dobro, způsob vír, který ho k němu bude strhávat.
• Zdá se, že svoboda a touha být lidským táhnou za jeden provaz. Ona člověku brání nejen ztrácet glanc, být za paňácu, šaška, potažmo za blba, na kdejaký lep sednout, ale má čuch pro pevno pod nohama, pohlídá si, aby se nestavělo na písku. Svoboda je jistě nezadatelným právem, nezbytným lidským rozměrem, ale v neposlední řadě i dovedností. Musí se umět. Musí se jí učit, aby byla inteligentní, vynalézavá a odvážně schopná. A také aby měla výdrž. V tomto smyslu se svobodným člověk nestává jinak než učením.
• Život je slovy těžko uchopitelný, ne ale nepochopitelný. Jako by už on upozorňoval: Hlavně od něj nechtěj méně, než chce dát. A co dát chce? To přesně nevím, ale jsem na stopě. Postupuji via negativa, mapuji, co dát nechce. O tom už jistou představu mám. Po letech už vím jistě, že jeho nabídka nekonečně převyšuje naši poptávku. Že – alespoň já – opravdu a na každém kroku žádám žalostně málo.

Související

• Člověk
• Povolání