Johann Wolfgang Goethe

německý spisovatel, umělec a politik

Johann Wolfgang von Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem - 22. března 1832, Výmar) byl německý spisovatel, dramatik, básník, filozof a humanista. 10 let zastával funkci ministra ve Výmarském knížectví.

Johann Wolfgang Goethe

VýrokyEditovat

O životěEditovat

  • Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý. V podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jak byl.
  • Jakmile si začneš věřit, budeš vědět jak žít.
  • Je štěstí poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.[1]
  • Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.
  • Mládí není období života, ale duševní stav.
  • Neužitečný život je předčasná smrt.
  • Pergamen tvou touhu neuhasí. Klíč k moudrosti nenajdeš na stránkách knih. Kdo po tajích života myšlenkou každou prahne, ve své duši najde pramen jich.
  • Rostlina je jako svéhlavý člověk, od něhož získáte vše, pokud se zachováte, tak jak si přeje.
  • Samota je hezká věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co dělat.
  • Ten kdo nedokáže mít přehled o své minulosti v rozmezí alespoň tří tisíc let, žije jenom ze dne na den.[2]
  • V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.
  • Ve všem je lépe doufat než zoufat, neboť kdo může určit možné?
  • Žijete-li nebezpečně, žijete dobře.

O lásceEditovat

  • Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.
  • Každý člověk je samostatný svět. Není do něj jiné cesty než přes most lásky.
  • Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.
  • Láska nemá jen pálit, ale i hřát.
  • Láska vždy přetrvává, ať jí vše dáváme nebo vše odpíráme.
  • Lépe je být smutný s láskou než být veselý bez ní.

O manželstvíEditovat

  • Jediné „ano“ nás zavazuje velmi mnoho snášet.

O lidechEditovat

  • Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých.[3]
  • Člověka nikdo neklame, člověk se klame sám.
  • Člověk musí být někdo, aby mohl něco dokázat.
  • Člověk neztrácí vždy, když se něčeho odříká.
  • Dokonalost je norma nebes. Pouze touha po dokonalosti je norma člověka.
  • Jsme zvyklí na to, že se lidé vysmívají, čemu nerozumí.
  • Veselému člověku připadá veselý celý svět.
  • V ničem neukazují lidé jasněji svou povahu jako v tom, čemu se smějí.[4]

OstatníEditovat

  • král nebo poddaný, ten je nejšťastnější, kdo našel mír ve svém domově.
  • Barbarství je nerozpoznání toho, co vyniká.[5]
  • Co nevíš, to by mohlo posloužit. Co víš, ti není k praničemu.
  • Co zkracuje mi čas? Tvořivost! Co prodlouží jej k nesnesení? Nečinnost!
  • Chceš-li dostat chytrou odpověď, musíš položit chytrou otázku.
  • Chyby dělají člověka sympatickým.[6]
  • Jedině pokud víme strašně málo, víme alespoň něco – se znalostmi rostou pochyby o nich.
  • Jsem rád, když moudří muži promlouvají, když mohu chápat, jak to vlastně myslí.
  • Kdo dozrál, tomu nic už nepostačí, kdo zraje, umí za vše vděčný být.
  • Kdo se sám sobě nedokáže vysmát, nepatří mezi nejlepší.
  • Kdo splete první knoflík, ten se už pořádně nezapne.
  • Nasaď si paruku s kadeří na kadeři, choď na chůdách, jež celý loket měří, přec vždycky budeš, co jsi sám.
  • Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.[7]
  • Není nic půvabnějšího než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.[8]
  • Nesprávné má tu výhodu, že se o tom může pořád povídat.[9]
  • Nevděk jest vždy jakýsi druh slabosti. Nevidělť jsem, že by řádní mužové byli bývali nevděčnými.[10]
  • Nikdo není beznadějněji zotročen, než ti, kteří falešně věří, že jsou svobodni.
    Hoffnungslos versklavt sind Jene, die fälschlich glauben frei zu sein.
  • Rozděl a panuj, tak zní motto. Lepší je ale: Spoj a veď.
  • S výjimkou ShakespearaSpinozy na mne neměl nikdo takový vliv, jako Linné.
  • Slova jsou jako listí na stromě, kde je listí hodně, tam je málo ovoce.
  • Talent se tvoří v tichu, charakter v proudu světa.
  • Zbraň je tužkou v rukou analfabeta.
  • Znalosti jsou málo, musíte je umět využít. Chtít je málo, musíte něco dokázat.

DíloEditovat

ReferenceEditovat

  1. Rodina, 1974, roč. V, čís. 1, s. 32. (slovensky)
  2. GAARDER, Jostein. Sofiin svět. Praha : Albatros, 2006. 430 s. ISBN 978-80-00-01748-8. S. 139.  
  3. Křížovka a hádanka 12/2002
  4. Psychologie dnes 7–8./2008
  5. Eckermannovi 22. 3. 1831
  6. Lunární kalendář Krásné paní 2020, Praha : Krásná paní, 2019.
  7. Maminka 1/2008
  8. Maminka 9/2007
  9. Víkend Dnes, 14. srpna 2010, str. 23
  10. KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 237.  

Externí odkazyEditovat