Postmoderna ukazuje, že každá takzvaná pravda je otázkou víry. Věříme tedy tomu, co děláme, věříme tomu, co říkáme. A to je jediný způsob, jak definovat pravdu. Máme tedy svou zvláštní ruskou pravdu, kterou je třeba přijmout. Pokud Spojené státy nechtějí rozpoutat válku, měly by uznat, že už nejsou výlučným hegemonem. A v souvislosti se situací v Sýrii a na UkrajiněRusko jasně říká: „Ne, hegemonem už nejste.“ Je to otázka, kdo vládne světu. Jedině válka může skutečně rozhodnout.[1] — Alexandr Dugin
Současná, nejen slovenská próza je jakoby postmoderní, dezorientovaná. Když odhlédneme od významných světových děl, pojempostmoderny znamená vše i nic. Taková literatura bez výchozí koncepce nanejvýš tvořivě zobrazuje realitu, a to na bázi intelektuálních, často ohraných spekulací. Súčasná, nielen slovenská próza je akoby postmoderná, dezorientovaná. Keď odhliadneme od významných svetových diel, pojem postmoderny znamená všetko i nič. Taká literatúra bez východiskovej koncepcie nanajvýš tvorivo zobrazuje realitu, aj to na báze intelektuálnych, často obohraných špekulácií.[2] — Radovan Brenkus
↑Slavoj Žižek: Ukrajina a třetí svět. Na co Západ neustále zapomíná?. rusko-ukrajinská válka | třetí svět. A2larm. 2. březen 2022. Svalovat vinu na Západ nestačí. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online.
↑
Vydavateľ Brenkus: Súčasná próza je akoby postmoderná, dezorientovaná. blog.martinus.sk [online]. 2011-02-07 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online.