Vlastnictví

Ve výrocích

Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. "Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?" Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!--Karel Čapek^[1]
Faleš bohatství záleží v tom, že zaměňujeme to, co máme, s tím, co jsme. Myslíme si, že jsme víc, máme-li víc. Koupíme si luxusní auto a zdá se nám, že je to další úd našeho těla. Když ho lidé obdivují, máme pocit, že obdivují nás. Díváme se na věci, které vlastníme, jako na část sebe sama. -- Ernesto Cardenal^[2]
Nerovnost ... získává stabilitu a legitimitu díky ustanovenému vlastnickému právu a platným zákonem. ... dítě rozkazuje starci, hlupák usměrňuje mudrce, hrstka vyvolených si hoví v nadbytku, dokud zástup vyhladovělých chudáků nemá ani na to nejnutnější. -- Rousseau ^[3]

Prvořadým zlem je nerovnost, kterou zapříčinilo vlastnictví, ačkoli výrazy chudý a bohatý jsou relativní, a kde vládne rovnost, není majetků ani bídy. Z bohatství vzklíčilo přepych a zahálka; z honosnosti vzešla krásné umění. … boháči a vědci se jen vzájemně korumpují.^[4]
— Jean-Jacques Rousseau, Rozprava o vědách a uměních

Nikomu se nedává život do vlastnictví, ale jen do užívání.
Vita mancipio nulli datur, omnibus usu.
— latinské přísloví

↑ Lidové noviny,roč.1923,cit.dle K.Čapek: Na břehu dnů.Čs.spisovatel Praha 1978, s.90
↑ Nultá hodina, cit. dle Na každý den 1986. Kalich: Praha 1985, s. 52
↑ ROUSSEAU, J. J. O pôvode apríčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 100
↑ ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 87