Dílo:Dívka s copem
Dívka s copem (2005) je detektivní román Jaroslava Velinského.[1]
Výroky editovat
- „Odpočívej v pokoji, vole,“ řekl Olda pietně.[2]
- To ticho táhne chlapa do hlubin, mezi modravý stíny, kde až docela na dně svítí jenom jediný světlo: je to světlo nepoznanýho. Je třeba vědět, že svítí na hranici věčný tmy, v hloubce, ze který se už nelze vrátit…[3]
- Ota Fink: „Jaký zakázky jsou šílený?“
vzdělanec Letenský: „Třeba ta fronta na maso na Letný, co zrovna bouraj. Na tý se Kušnýr taky podílel, a řek bych, že na to dokonce byl hrdej. Teď už je to všecko trochu jinak, ledy se pohly, ale pořád je dost podobnejch kšeftů.“
Ota Fink: „Jako Stalinův pomník?“[4] - Akorát že každej nemá žaludek na to, aby se živil něčím, s čím vnitřně nesouhlasí.[4]
- […] peňák že ňák nezabírá […][4]
- Otevřel a udělal širokánský gesto jako nechte maličkých přijíti ke mně. Nebyl jsem proti němu zrovna maličkej, na vejšku jsme byli zhruba stejný, ale on měl o třicet, možná o čtyřicet kilo víc.[5]
- […] turisty tam nepouštěj už od roku 1813, kdy se propadlo schodiště pod Janem Kollárem, kterej se tím dal inspirovat ke zvolání stůj, noho posvátná, jelikož hned za nim šel modrej abbé Dobrovský.[6]
- Dojel jsem k hromadě písku, shodil pytle na kus starýho térpapíru, lopatou jsem je protrh a šel si s kýblem pro vodu. A tak dále, nalistujte si stranu 328. v prvním dílu příručky ing. arch. O. Finka BETONUJEME IGLÚ; k nahlédnutí na okrscích VB, ve věznicích, soudních budovách a na popravištích.[7]
- […] a pak jsem měl konečně čas zamyslet se sám nad sebou. Je to užitečný a každej blbec by to měl udělat aspoň čas od času.[7]