Dílo:Hlava XXII
Hlava XXII (1961) je román Josepha Hellera.[1]
Výroky
editovatMonology
editovat- Rozhodl se, že bude žít věčně a zemře, jen když mu to nevyjde.
- Myslel jsem si, že když o tom nebude nikdo mluvit, nebude to pravda.
- Věděl o literatuře všechno, mimo toho, jak z ní mít radost.
Dialogy
editovat- „To byste chtěl, aby naše vlast tuhle válku prohrála?“ ptal se major Major.
„My neprohrajeme. Máme víc mužů, víc peněz a víc materiálu. Kdokoliv z těch deseti miliónů lidí v uniformě mě může nahradit. Někteří lidé umírají v boji, ale mnohem víc jich vydělává prachy a užívá si. Ať se nechá zabít někdo jiný.“
„Ale co kdyby takhle uvažoval každý, kdo stojí na naší straně?“
„Tak bych byl pěknej trouba, kdybych uvažoval nějak jinak, nemyslíte?“ - „Na tom není vůbec nic absurdního, dávat život všanc za svou vlast!“ prohlásil [Nately].
"Že ne?" opáčil stařík. "A co je to vlast? Vlast je kus země vymezený na všech stranách hranicemi, obvykle zcela nepřirozenými. Angličani umírají za Anglii, Američani za Ameriku, Němci za Německo, Rusové za Rusko. V současné době bojuje v téhle válce takových padesát či šedesát zemí. Neříkejte mi, že za všechny tyhle vlasti stojí za to umírat."
"Za všechno, pro co stojí za to žít, stojí za to i umřít," prohlásil Nately.
"Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu," řekl na to ten starý rouhač. - „Demokracie je vláda lidu,“ vysvětloval Milo. „A lid jsme my, ne? Takže si ty peníze můžeme rovnou nechat a na vládu jako na pouhého zprostředkovatele se vykašlat. Upřímně řečeno, byl bych nejradši, kdyby vláda dala od války vůbec ruce pryč a uvolnila prostor svobodnýmu podnikání. Kdybychom vládě zaplatili, co jí dlužíme, posilovali bychom jenom zbytečně její kontrolní funkci a odrazovali bychom jiný individuální podnikatele od bombardování vlastních lidí a letadel. Brzdili bychom tím jejich iniciativu.“
- „V nemocnici mají specialistu psychiatra, a ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý.“
„No a?“
„Jaký no a?“ Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. „Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!“
„A kdo jiný by šel?“
Reference
editovat- ↑ HELLER, Joseph. Hlava XXII. Překlad Miroslav Jindra. Praha : BB art, 2005. 536 s. Orig. název Catch-22, 1961. ISBN 80-7341-618-2.
Související
editovatExterní odkazy
editovat- Encyklopedický článek Hlava XXII ve Wikipedii