Tvor

V dílech editovat

A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast než-li milovati vlast.^[1]
— Karel Havlíček Borovský, Epigramy
Člověk je tvor, který zvykne všemu – tohle je tuším jeho nejlepší definice.^[2]
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Zápisky z mrtvého domu
Na počátku stvořil bůh zemi a pak se na ni ve svém kosmickém osamění zamyšleně zahleděl. A bůh řekl: "Stvořmež z bláta živé tvory, ať to bláto uvidí, co jsme dokázali." A bůh stvořil všechny živoucí tvory, kteří se dnes pohybují po zemi, a jedním z nich byl člověk. Jedině bláto v podobě člověka mohlo mluvit. Když se bláto v podobě člověka posadilo, rozhlédlo a promluvilo, Bůh se k němu naklonil blíže. Člověk zamrkal. "Jaký má tohle všechno smysl?" zeptal se zdvořile. "Musí mít všechno nějaký smysl?" zeptal se Bůh. "Samo sebou," řekl člověk. "Pak tedy nechávám na tobě abys pro tohle všechno nějaký vymyslel," řekl Bůh. A odešel.^[3]
— Kurt Vonnegut, Kolíbka
Nenajde se tvor proradnější než kohout; někdy bývá symbolem ďábla, jindy zas Ježíše Krista, jenž vstal z mrtvých.^[4]
— Umberto Eco, Jméno růže

↑ BOROVSKÝ, Karel Havlíček. Epigramy. Praha : E. Brož, 1919. 62 s. Úplné vyd. dle pův. rukopisu. Dostupné online.
↑ Digitalizovaná vydání díla Zápisky z mrtvého domu v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
↑ VONNEGUT, Kurt. Kolíbka. Překlad Jaroslav Kořán. 2. upr. vyd. Praha : Mladá fronta, 1994. 197 s. ISBN 80-204-0434-3.
↑ ECO, Umberto. Jméno růže. Překlad Zdeněk Frýbort. 10., V Argu 1. vyd. Praha : Argo, 2014. 552 s. ISBN 978-80-257-1057-9.