Dílo:Zápisky z mrtvého domu
Zápisky z mrtvého domu (rusky Запи́ски из Мёртвого до́ма) je román Fjodorа Michajloviče Dostojevského složený z několika samostatných vyprávění. Román vznikl v letech 1860—1861.[1]
Výroky
editovat- Peníze jsou ražená svoboda.
- Člověk je tvor, který zvykne všemu – tohle je tuším jeho nejlepší definice.
- Rus vůbec nerad krmí psa.
- Rus vždycky pociťuje k opilému jisté sympatie.
- A jak [trestanci] dovedli nadávat! Tak vybraně, umělecky.
- Byl to strašný hrdlořez, klidně zabíjel starce i děti – člověk neobyčejně silné vůle a s hrdým vědomím své moci.
- Podloudník je trochu jako básník.
- Uvědomit si vinu a dědičný hřích je ještě málo, velmi málo, je třeba mu zcela odvyknout. A to nejde tak rychle.
- Právo tělesného trestu dané jednomu nad druhým, je jedním z vředů společnosti, jedním z nejmocnějších prostředků, jimiž v ní lze zničit každý zárodek, každý pokus o dosažení občanských práv, a je jistou příčinou jejího nevyhnutelného a neodvratného rozkladu.
- Leckterý člověk ani nikoho nezabil a přece je horší než ten, kdo se sem dostal za šest vražd.
Reference
editovat- ↑ Digitalizovaná vydání díla Zápisky z mrtvého domu v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
Související
editovatExterní odkazy
editovat- Encyklopedický článek Zápisky z mrtvého domu ve Wikipedii