Dílo:Citadela
Citadela (v originále Citadelle) je nedokončená kniha, kterou Antoine de Saint–Exupéry začal psát v roce 1936. Byla vydána až posmrtně (ve Francii 1948).[1]
Výroky editovat
- Čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop.
— Kapitola I, poslední věta - Zvyky jsou v plynutí času totéž co domov v prostoru.
— Kapitola III - Jestliže staví domy jen proto, aby v nich žili, k čemu je dobré směňovat život za dům?
— Kapitola VI - „Když člověk ponižuje,“ říkal otec, „pak jen proto, že je sám nízký.“
— Kapitola VIII - Já jsem věděl, že věda může být jen o tom, co se opakuje.
— Kapitola XIX - Sny tě nemohou uspokojit z toho prostého důvodu, že nekladou odpor.
— Kapitola XXII - Pochopil jsem svůj omyl. To, co jsem pronásledoval, byl právě jenom ten běh, a byl jsem stejný blázen jako člověk, který by nabral vodu do džbánu a pak by ho zamkl do skříně, protože miluje zpěv fontán.
— Kapitola XXV - Přemohl jsi mne, jsem teď o to silnější.
— Kapitola XXVII - Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.
— Kapitola XLII - Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.
— Kapitola LVI - A nepokládám za důležité navzájem srovnávat definice, které stanovují, co je štěstí. Život je takový, jaký je.[2]
- […] aby se nám mohlo zdát ve snu o stromě obsypaném květy, musí nejdříve někde stát strom. A aby mohl být člověk šťastný, musí se nejprve stát člověkem.[2]
- […] Důležitá je pouze šíře duše. Duše s jejím střídajícím se počasím, s jejími horami, mlčenlivými opuštěnými krajinami, s táním sněhu, svahy posetými květinami i s jejími spícími vodami: všechno to je neviditelné a vznešené tajemství. A v něm spočívá tvé štěstí a už se od něho nemůžeš odloučit.[2]
- Když chceme poznat to, co je důležité, musíme na okamžik zapomenout na všechno, co nás tíží.[2]
Reference editovat
- ↑ SAINT–EXUPÉRY, Antoine de. Citadela. Překlad Věra Dvořáková. Praha : Vyšehrad, 2017. 440 s. Kompletní vydání. ISBN 978-80-7429-794-6. (čeština)
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Štěstí : Antoine de Saint–Exupéry : Nejkrásnější citáty. Překlad Zdeněk Dan. 2. vyd. Praha : Euromedia Group, 2016. 48 s. ISBN 978-80-7549-170-1.
Externí odkazy editovat
Encyklopedický článek Citadela (Antoine de Saint-Exupéry) ve Wikipedii- Citadela v České bibliografické databázi
