Místnost
prostor, který je ohraničen stěnami, podlahou a stropem
Ve výrocích
editovatV dílech
editovat- Ale vždycky záleží na tom, jak se na věci díváš. Smrt není nic hroznýho. Je to vlastně jakási změna. Člověk odejde z jedné místnosti a vejde do druhé. A vždyzky to je v ten pavej čas. A každej má ten svůj pravej čas. A jsme tady proto, abysme poznávali sami sebe a stávali se láskou, ne abysme žili stále v jednom těle a nikdy neumřeli. Tomu, kdo umřel, se vlastně nic hroznýho nestalo, to jen my živí to tak prožíváme.[2]
— Hana Poltikovičová, Pomerančová vůně chce tančit - Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.[3]
— Haruki Murakami, Kafka na pobřeží
Reference
editovat- ↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 288.
- ↑ POLTIKOVIČOVÁ, Hana. Pomerančová vůně chce tančit. 1. vyd. Praha : Triton, 2002. 162 s. ISBN 80-7254-227-3. S. 81.
- ↑ MURAKAMI, Haruki. Kafka na pobřeží. Překlad Tomáš Jurkovič. 1. vyd. Praha : Odeon, 2006. 556 s. ISBN 80-207-1226-7.