Dílo:Země lidí

Země lidí (v originále Terre des hommes) je kniha, kterou napsal Antoine de Saint–Exupéry (1939). Je to řada příběhů, svědectví a meditací shrnující zkušenosti, emoce a vzpomínky, které autor nashromáždil během svých mnoha cest.

Výroky

• Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobách země. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litry rosy, jsou–li v ní rozpuštěny nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.
• […] zkušenost nás učí, že milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu stejným směrem.
  […] l'expérience nous montre qu'aimer ce n'est point nous regarder l'un l'autre mais regarder ensemble dans la même direction.
• A ty, libyjský beduíne, jenž jsi nás zachránil, ty mi přesto úplně vymizíš z paměti. Nikdy si nevybavím tvou tvář. Jsi Člověk a pro mne máš tvář všech lidí zároveň. Nikdy dřív jsi nás neviděl, a přece jsi nás poznal. Jsi náš milovaný bratr. A také já tě napříště poznám ve všech lidech.
  Quant à toi qui nous sauves, Bédouin de Lybie, tu t'effaceras cependant de ma mémoire. je ne me souviendrai jamais de ton visage. Tu es l'Homme et tu m'apparais avec le visage de tous les hommes à la fois. Tu ne nous as jamais dévisagés et déjà tu nous a reconnus. Tu es le frère bien-aimé. Et, à mon tour, je te reconnaîtrai dans tous les hommes.
• Po dvou, třech, čtyřech dnech chůze si člověk nepřeje nic než spát. Taky jsem si to přál. Ale říkal jsem si: Jestli má žena věří, že jsem naživu, věří, že jdu. Kamarádi věří, že jdu. Všichni mi důvěřují. A byl bych darebák, kdybych nešel dál.
  Après deux, trois, quatre jours de marche, on ne souhaite plus que le sommeil. Je le souhaitais. Mais je me disais : Ma femme, si elle croit que je vis, croit que je marche. Les camarades croient que je marche. Ils ont tous confiance en moi. Et je suis un salaud si je ne marche pas.
  — (Henri Guillaumet)
• „Věř mi to nebo ne, ale co jsem dokázal já, nedokázalo by žádné zvíře.” Tato věta – nejvznešenější, jakou jsem kdy slyšel – tato věta, která staví člověka na jeho místo, která ho ctí, která obnovuje pravou stupnici hodnot, se mi vracela na mysl.
• Být člověkem znamená být odpovědný. Znamená to hanbit se nad nezaviněnou bídou. Znamená to být hrdý na vítězství, které dosáhli kamarádi. Znamená to cítit, že přiložíme-li svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět.
• Člověk se plně projeví teprve tehdy, když změří své síly s nějakou překážkou.
• Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk.
  Varianta: Jen Duch, když se dotkne hlíny, může stvořit Člověka.
  Seul l'esprit, s'il souffle sur la glaise, peut créer l'Homme.
  — (poslední věta)
• Zdá se, že dokonalosti není dosaženo tenkrát, kdy už není co přidat, ale kdy už není co ubrat.
  Il semble que la perfection soit atteinte non quand il n'y a plus rien à ajouter, mais quand il n'y a plus rien à retrancher.
• Ještě nemám žízeň, je mi dobře, oddávám se spánku jako dobrodružství. Skutečnost je proti snu bezmocná…

Související

• Lidé
• Země

Externí odkazy

• Země lidí na DatabazeKnih.cz
• Antoine de Saint-Exupéry: Země lidí, Český rozhlas Vltava, 21. září 2016