Jaromír Nohavica

Jaromír Nohavica (* 7. června 1953, Ostrava) je český folkový písničkář, textař, osobitý zpěvák, skladatel a kytarista.

Jaromír Nohavica na koncertě v Torontu, říjen 2005

Výroky

• Bláznivá Markéta opravdu existovala.
• […] Bo, z tam těch krajů eště nikdo nepřišel
  a jaké to tam je, se nikde nepíše.
  Jak říká Shakespeare slovy umělce:
  tak, myšlení z nás dělá zbabělce. […]
  — (Hamletův monolog, 31. prosince 2022)
• […] bylo to jenom zdání, že všechno bude v pohodě, že přešly nesvobodné časy, a teď jsme se nadechli svobody, a svět je v pořádku. Všecko už tu bylo, je a bude. Svět nebude nikdy úplně v pořádku, svět je takový, jaký je už tisíce let. A mění se jenom kulisy.
• Důležité je, když je vám blbě, aby byl někdo, kdo řekne, že to dokážete.
  — (komentář ke koncertu 28. června 2006 v Dvojhalí Karolina)
• Chtěl jsem vám říct,
  že to, co chci vám říct,
  dřív, než mohu říct,
  musím někde říct [...]
• […] Já jsem je neobjímal, nelízal jim paty, oni mi dali vyznamenání za moji práci. A když bych to nepřijal, tak bych tím řekl: „Ta moje práce stojí za hovno. Toho si, vole, vůbec nemusíš vážit.“ Tak jsem to přijal. A přijal jsem s tím i to, že v očích, i po dnešním rozhovoru, a i dál, zůstanu v očích mnoha lidí jako zrádce, velezrádce, ten pitomec. A tak co s tím? Jedu dál. Jedeme dál své rugby. […]
• Jen se protáhněte.
• Jsem Čech, jsem hrdý Čech, jsem hrdý na to, že jsem Čech. Ale vím, opravdu vím, že bez Poláků, bez Polska, bez svých polských sousedů bych nebyl celý. Děkuji mnohokrát, Polsko.
  Jestem Czech, jestem dumny Czech, jestem dumny na to, że jestem Czech. Ale wiem, naprawdę wiem, że bez Polaków, bez Polski, bez swych polskich sąsiadów nie byłbym cały. Bardzo dzękuję, Polska.
  — (ve Varšavě, 2013)
• Kde jste byli, když pršelo?
• […] Když zpíváš píseň jiného člověka, stáváš se částí jeho duše […]
  […] Когда ты поешь песню другого человека, ты становишься частью его души […]
  — (v Moskvě, 4. listopadu 2018) (varianty překladu)
• Můžu se mýlit, ale mám dojem, že všichni lidé, dokonce i velcí grázlové, v sobě obvykle mají jakousi zvláštní potřebu dobra. Toho dobra, které už dnes běžně nepotkáváš a vlastně ani nerozdáváš, abys nebyl za naivku. […]
  — (březen 1988)
• […] Naše pohledy, úsměvy, vůně, naše dotyky ti internet nijak nezprostředkuje, tam to objetí není. […] přes internet se neobejmeš.
• Nedat se.
  — (na otázku: „Co dělat, abychom my, co jsme se narodili v komunismu, v něm zase neumřeli?“)
• Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete.
• Sám jsem byl udiven, jak neuchopitelná je chemie písně. Kdybych to nevyzkoušel, nevěřil bych, že píseň unese obraz „vetkni nůž do mých zad“ bez toho, že by vyvolávala úsměšky v sále. A že se tak krkolomný jazykolam vůbec v tom tempu dá zpívat.
• Tak smrt tam [na věčnosti] nebude. Jestli nenapíšu píseň o tom, že nahoře není smrt, tak mě to nebude bavit. Co já tam budu dělat, když jsem tady napsal tolik písniček o koketérní smrti, o té blízké, a tam nahoře najednou: „Když ona tu néní, ona je tam dole.“ „A tu nechodí?“ „Ne, tu nechodí.“
• To, co se děje dnes, znám už celých těch 40 let, co skládám a zpívám písně.
  — (2. prosince 2022)

Podvržené výroky

• Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní pouze v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel.
  — autorem výroku je Jaroslav Spurný (2006) — upravený, z kontextu vytržený a úplně obrácený výrok z Reflexu (1993)

Dílo

• Divné století
• Ikarus
• Máma mi na krk dala klíč
• Mikymauzoleum
• Pražská pálená
• Tak mě tu máš
• V tom roce pitomém
• Virtuálky 1
• Virtuálky 2
• Virtuálky 3
• Virtuálky 4

Ve výrocích

• […] Bylo by přehnané bít na poplach, že jsme se kvůli zrušení pár koncertů Jaromíra Nohavici ocitli v nesvobodě. On sám v rozhovoru pro Reflex vysvětluje, že umlčet člověka dnes jen tak nejde. Ale nesvoboda stále číhá tak říkajíc za rohem, jen si jí pořádně nevšímáme. Stačí si vedle sebe poskládat poněkud znepokojující opatření a nápady, které veřejnosti připravuje nová státní moc na poli snadno zneužitelného boje proti „dezinformacím“, fake news atd. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž (mimochodem někdejší komunistický vojenský prokurátor) už například vyhrožuje, že i svoboda slova musí mít své hranice. Vláda zřízuje post pro dezinformace a chystá meziresortní strategii pro boj s nimi. Vypukl velký pochod novodobých Koniášů institucemi – zaštiťují se vlivnými neziskovkami, veřejnoprávními médii, Evropskou unií a případně už jsou přímo zaměstnanci státu. Mají peníze, zapálení i moc, kterou si už vyzkoušeli na „vypnutí“ několika webů podporujících přímo nebo nepřímo (nebo vůbec) Putina. […]
  — Marek Stoniš (2022)
• Jaromír Nohavica je člověk obdařený absolutním talentem a řada lidí k němu vzhlíží jako svého času ke Karlu Krylovi. […]
  — Bohumil Pečinka (2022)
• Můžu Jarkovy postoje kritizovat, ale jsme na jedné lodi. Máme stejné slabosti i síly. Jsme svázáni s dobou, která nás formovala.
  — Vladimír Merta (2021)

Anonymní nebo autor neupřesněn

• Možná Jaromír uvidí porážet Baník Barcelonu, možná dříve než on porazí všechny hlupáky!
  — Legendární medvěd (2024)

V dílech

• […] Publikum bylo posedlé po skrytých a dvojsmyslných vtipech a narážkách na nedostatky a hříchy stranické politiky. A těch bylo věru dost. Jaromír Nohavica byl jedním z těch, kteří to s velkou dávkou kultivovanosti a vkusu uměli. Proto měl se svým veřejným působením dlouhodobé problémy. Pochopitelně i na Portě. Několikrát mu bylo hraní před publikem povoleno až na poslední chvíli. A jednou byl dokonce z festivalového finále vykázán. Tedy „deportován“, a to tak, že doslova a do písmene. Byl z toho mezi přítomnými muzikanty velký poprask. Karel Plíhal a řada dalších odmítli vystupovat a z Plzně odjeli. Nebylo to ale celkem nic platné. […]
  — Jiří Vondrák, Legendy folku & country

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Jaromír Nohavica ve Wikipedii
• Galerie Jaromír Nohavica ve Wikimedia Commons