Vejce
vaječná buňka plazů, ptáků a vejcorodých savců
V dílech
editovat- Macondo v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejíž průzračné vody se hnaly řečištěm plným ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě neměla jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.[1]
— Gabriel García Márquez, Sto roků samoty - Svoboda nezačíná tam, kde jsou rodiče odmítnuti nebo pochováni, nýbrž tam, kde nejsou:
Tam, kde se člověk rodí, aniž ví z koho.
Tam, kde se člověk rodí z vejce pohozeného v lese.
Tam, kde člověka vyplivnou na zem nebesa a on položí svou nohu na svět bez pocitu vděku.[2]
— Milan Kundera, Život je jinde
Lidová slovesnost
editovat- Hody, hody do provody,
dejte vejce malovaný!
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
— velikonoční koleda - I vejce je třeba vařit s rozmyslem.
— arabské přísloví - Jednou rukou krmí slepice, druhou už hledá vejce.
— arménské přísloví - Špatná slepice, špatné vejce.[3]
— české přísloví - Želva snese tisíc vajec a nikdo o tom neví, slepice jedno a co je při tom rámusu.[4]
— indické přísloví
Reference
editovat- ↑ MÁRQUEZ, Gabriel García. Sto roků samoty. Překlad Vladimír Medek. 1. vyd. Praha : Odeon, 2012. 320 s. ISBN 978-80-207-1438-1.
- ↑ KUNDERA, Milan. Život je jinde. 2. vyd. Brno : Atlantis, 2016. 364 s. Třetí díl Aneb básník masturbuje, kap. 18, str. 144. ISBN 978-80-7108-361-0.
- ↑ HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha : J. Otto, 1880. 39 s. S. 20.
- ↑ Kalendář VZP 2003
