Dílo:Slavnost bezvýznamnosti
Slavnost bezvýznamnosti (v originále La Fête de l'insignifiance, 2013) je román spisovatele Milana Kundery; český překlad vyšel v roce 2020.[1]
Výroky editovat
První díl editovat
- Charles: […] Narcis není pyšný. Pyšný ostatními pohrdá, podceňuje je. Narcis je přeceňuje, protože v očích každého pozoruje svůj vlastní obraz a chce ho přikrášlit. […][2]
Druhý díl editovat
- Charles: […] Nikdo nemá právo předstírat, že rekonstruuje lidsku existenci, která už není. Nikdo nemá právo stvořit člověka z loutky.[3]
Třetí díl editovat
- […] Ta žena není nic než vůle. […][4]
- […] Bude nucena zápasit. Zápasit, aby zachránila svou smrt.[5]
Čtvrtý díl editovat
- […] Nekonformní řeči, jež ho kdysi tak omlazovaly, z něj nyní i přes jeho klamavé vzezření dělaly neaktuální postavu, mimo naši dobu, tedy starou.[6]
Pátý díl editovat
- Ramon: […] Dávno jsme pochopili, že už není možné svrhnout tento svět, ani ho přestavět, ani zastavit jeho nešťastný běh kupředu. Byla jen jediná možnost odporu: nebrat ho vážně. […][7]
- Ramon: […] Ta scéna byla prorocká! Doopravdy zahajovala novou epochu. Soumrak žertů! Dobu po žertech![8]
- hlas Alainovy matky: […] přála jsem si totální zánik lidí s jejich budoucností i minulostí, s jejich počátkem i koncem, s celým trváním jejich existence, s celou jejich pamětí, Neronem i Napoleonem, s Budhou i Ježíšem, přála jsem si totální zničení stromu vkořeněného do malého bezpupečného břicha první hloupé ženy […][9]
Šestý díl editovat
- Stalin: […] Jaká byla, soudruzi, velká Schopenhauerova myšlenka?[10]
- Stalin: […] Pravá otázka je tahle: je tolik představ světa, kolik je lidí na zeměkouli; to vytváří nevyhnutelně chaos; jak vnést do chaosu řád? Odpověď je jasná: tím, že vnutíme všem jedinou představu. A tu lze vnutit jen jedinou vůlí, jedinou ohromnou vůlí, vůlí nad všemi vůlemi. […][11]
Sedmý díl editovat
- hlas Alainovy matky: Podívej se kolem: z těch všech, co je vidíš, tu nikdo není z vlastní vůle. Ovšem, řekla jsem teď nejbanálnější pravdu všech pravd. Natolik banální, natolik zásadní, že jsme ji přestali vidět a slyšet.[12]
- hlas Alainovy matky: […] Ani pohlaví sis nevybral. Ani barvu očí. Ani století. Ani zemi. Nic z toho, na čem záleží. Práva, která člověk může mít, se týkají jen malicherností, kvůli kterým není důvod bojovat nebo psát slavné Deklarace![13]
- Ramon: „[…] Nesnáším čekat ve frontě. Podívej!“
Ukázal gestem na dav, který pomalu postupoval ke vchodu do muzea.
„Fronta není tak dlouhá,“ řekl Alain.
„Tak dlouhá možná ne, ale přesto nechutná.“[14] - Alain: Stehna, ňadra, zadek mají u každé ženy jiný tvar. Ta tři zlatá místa jsou nejen vzrušující, vyjadřují zároveň individualitu ženy. […] Ale nemůžeš identifikovat ženu podle pupku. Všechny pupky jsou stejné.[15]
- Ramon: […] Bezvýznamnost, příteli, je podstata existence. Je s námi všude a pořád. […][16]
- Ramon: […] bezvýznamnost, jež nás obklopuje, je klíčem k moudrosti, je klíčem k dobré náladě…[17]
Reference editovat
- ↑ KUNDERA, Milan. Slavnost bezvýznamnosti. Překlad Anna Kareninová. 1. vyd. Brno : Atlantis, 2020. 120 s. ISBN 978-80-7108-375-7.
- ↑ První díl, str. 19.
- ↑ Druhý díl, str. 26.
- ↑ Třetí díl, str. 36.
- ↑ Třetí díl, str. 37.
- ↑ Čtvrtý díl, str. 54.
- ↑ Pátý díl, str. 66.
- ↑ Pátý díl, str. 67.
- ↑ Pátý díl, str. 70.
- ↑ Šestý díl, str. 76.
- ↑ Šestý díl, str. 77.
- ↑ Sedmý díl, str. 85.
- ↑ Sedmý díl, str. 86.
- ↑ Sedmý díl, str. 87.
- ↑ Sedmý díl, str. 89.
- ↑ Sedmý díl, str. 93.
- ↑ Sedmý díl, str. 94.
Související editovat
Externí odkazy editovat
Encyklopedický článek Slavnost bezvýznamnosti ve Wikipedii
