Vést duchovní život v jistém smyslu neznamená nic jiného, než žít život naplno. Proto duchovní život může také znamenat nežít bezmyšlenkovitě. Nenechat sebou zmítat a cloumat čímkoli zvenčí, co nás ovlivňuje – strachem, naší vlastní chamtivostí, touhou po moci a tak podobně. Duchovní život je i nenechat jiné myslet za sebe, manipulovat sebou; nikdo za mě nerozhoduje, i když je duchovně vyspělejší. Duchovně žít tedy může znamenat být plně sám sebou, převzít odpovědnost sám za sebe, utvářet vědomě každý okamžik svého života.[3] — Ivan Štampach
Pýcha činí boha ze sebe, chamtivost činí boha z peněz, smyslovost činí boha z břicha; cokoliv je ceněno či milováno, obáváno či je mu posluhováno a na to spoléháno více než na Boha, z toho (ať už je to cokoliv) vlastně činíme boha. Pride makes a god of self, covetousness makes a god of money, sensuality makes a god of the belly; whatever is esteemed or loved, feared or served, delighted in or depended on, more than God, that (whatever it is) we do in effect make a god of.[4] — Matthew Henry, Commentary to the Whole Bible
Encyklopedický článek Chamtivost ve Wikipedii