Jako sůl ochucuje každou kapku Atlantiku, tak hřích zasahuje každý atom naší přirozenosti. Je v ní tak velmi, tak hojně, že nemůžeš-li jej odhalit, zemřeš. As the salt flavors every drop in the Atlantic, so does sin affect every atom of our nature. It is so sadly there, so abundantly there, that if you cannot detect it, you are deceived.[3] — Charles Spurgeon
Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobáchzemě. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litryrosy, jsou–li v ní rozpuštěny nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.[4] — Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí