Tomáš Garrigue Masaryk

český filozof, sociolog a politik

Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 – 14. září 1937) byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista.

Tomáš Garrigue Masaryk (1927)

Výroky

editovat
  • Boj, to není humanita.
  • Bolševici tvrdí, že jsou marxisté; Marx a Engels vyžadovali od proletariátu vzdělanost, vědu a filozofii; ruský proletariát vzdělání, vědy a filozofie nemá.[1]
  • Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum.
  • Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a lupičských historek.[2]
  • Honbou po štěstí nikdo se šťastným nestal.[3]
  • Iluze máme každý, ale je otázka, mám-li vědomě dělat někomu iluzi, to jest lhát.
  • Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě.[3]
  • Je stejně potřebné přemýšlet o tom, jak užívat svůj volný čas, nejen o tom, jak dobývat bohatství.[4]
  • Kdyby mě někdo osobně napadl, já bych ho snad utloukl cihlou – kdybych ji měl ze zdi vyrvat![5]
  • Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchem všech národů a dob.[4]
  • Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, ale jejich vědení nemá na jejich život daleko toho vlivu, jaký by mít mělo, a v tom je veliká chyba: učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život. – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, 1881, s. 72.
  • Násilná revoluce branná nebrání politické svobody, naopak je poškozuje.
  • Vyzývám Vás, bratři zajatci, abyste vstoupili do našeho československého vojska. Vstupte všichni! [6]
  • Jsem vždy pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialismus a zřídka pro marxismus.
  • Nebát se a nekrást!
  • Nestačí, když hodiny špatně jdou, postrčit ručičky a dál se nestarat…[3]
  • Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými – problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.[7]
  • Nikdy jsem se nepokládal za víc než za dělníka v tom velkém světě.[8]
  • Práce je to, co nikdo nechce dělat.
  • Právo trestat smrtí je právo hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní – budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a převychování – i jasnější poznání kriminální odpovědnosti.[9]
  • Profesore Pekaři, vzpomínám často na Vás a naše styky. Byl jste hodný člověk. (k úmrtí historika Pekaře)
  • […] rozčilení není program![10]
  • Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.
  • Smrt Františka Josefa [v roce 1916] nám zesílila posici; bylo všude, již od mnohých let, rozšířeno mínění, že se po smrti starého císaře Rakousko svou rozháraností rozpadne. [...] Smrt populárního císařského starce se zdála lidem být znamením a počátkem rozkladu jeho říše.
  • Škodit a překážet dovede i nejhloupější člověk. (o českých komunistech bránících zakládání legií v Rusku)
  • Špatné překonávat dobrým – to není tak těžké, ale těžko je překonávat dobré lepším.[3]
  • Šťastný je ten, kdo má bohatý obsah životní, šťastný je ten, kdo dovede poctivým úsilím zčásti uskutečnit své ideály.[3]
  • V metafysice lidé hledají bůhvíjaké hluboké a tajuplné vědomosti, a zatím právě metafysika, aspoň jak byla pěstována posud, je na obsah chudá, chudičká; je to jen malý konkurenční podnik, který si zařídila filosofie proti theologii.[11]
  • V tom chybují filosofové i theologové: theologie není náboženstvím, jen theorií náboženství; filosofie může nahradit theologii, ale nedovede nahradit náboženství.[12]
  • Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.
  • Vůdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit a kdo cítí, že sám je veden a veden být chce.[3]
  • Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako těstem není mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené.
  • Zejména malý národ má svatou povinnost vychovávat si pokolení silné a mužné - silné a mužnost ducha, těla jen čistota zabezpečuje.
  • Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.
  • Život se nedá slovy dostatečně vyložit, jen žít.

Demokracie

editovat
  • Ježíš, ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie.
  • Bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku opravdovou demokratickou a lidovou.[3]
  • Demokracie je úsilí proti nadpráví, proti násilnosti.
  • Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity.[3]
  • Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Pravda je ve všem, i v politice, nejpraktičtější.[13]
  • Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.[14]
  • Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.[15]
  • Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.
  • Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.
  • Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: "Stát jsem já." Nebo skromněji: "I já jsem stát."
  • Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci; může být udržen jen opravdovou láskou. Nepřijímám třídního boje.[16]
  • Bez zájmu [občanů] o stát republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny - forma sama nerozhoduje o podstatě státu.[17]
  • Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych Vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Sám jsem si toho byl vždycky vědom.[18]

Člověk

editovat
  • Ježíš, ne Cézar. To je první přikázání lásky k bližnímu.
  • Láska je klecí, v které umírá se za štěstí.
  • Láska musí být soustředěna. Milovat všechny stejně nelze.
  • Láska ukazuje člověku cíl jeho života. Rozum ukazuje prostředky, jak jej uskutečnit.
  • Manželství čisté jest nejdůvěrnějším přátelstvím – je to vrchol spojení, naší dobou tak pěstované a chválené, asociace duší. Nemůže být intimnější asociace, než mezi mužem a ženou. Manželství ženě i muži má být vyšším vývojem. V manželství začíná se nový život.
  • Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku, nemůže pominout léty ani smrtí.
  • Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině. Pravá láska chrání, přináší oběti - a hlavně pracuje. Musíme milovat svůj národ pozitivně, ale nemusíme proto nenávidět národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí, ale jen láskou.

Náboženství

editovat
  • Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili.
  • Mnoho věřících neví, co je náboženství, mnoho nevěřících nemá tušení, co vlastně popírají; ale nejmíň a nejpovrchnějí chápou náboženství lidé indiferentní, lhostejní. Přivést je k tomu, aby o náboženství aspoň mysleli – to by, pane, bylo veliké misionářství, a potřebnější, než jít kázat Negrům; ti věří po svém, ale věří.[19]
  • Náboženství – jmenovitě myslím na náboženství monotheistická – dodává člověku vírou v Boha a v nesmrtelnost ve všech okolnostech života útěchy, ve všech protivenstvích naděje a posiluje jeho lásku k lidstvu; proto je nábožný člověk za všech okolností života veselý, jeho víra, jeho přesvědčení a jeho jistota poutá ho nejenom k nebi, nýbrž zároveň k zemi, k životu. – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, 1881, s. 90.
  • Nepotřebujeme mravnosti a náboženství abstraktně, v soustavách a v knihách, ale v životě, v hospodaření a v politice. Etika není pro psací stůl, náboženství není pro kostel.[20]
  • Není naším úkolem vyšetřovat, co je náboženství a jak v člověku vzniká; stačí nám, víme-li, že je a dodává člověku, jako neviditelná vůně květině, jeho vlastné hodnoty: odstraň vůni, a květina bude tvé oko těšit, ale nebude se ti již zdát tak něžnou; odejmi člověku cit náboženský a učiníš z něho bytost, již budeš moci ctít a snad se jí i obdivovat, ale z celého srdce s ní už nebudeš moci být spojen. – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, 1881, s. 90.
  • Zbožnost korunuje a posvěcuje lásku. Náboženství bez lidskosti nemůže být správné; lidskost bez zbožnosti nemůže být úplná.[21]
  • (odpověď na Čapkovu otázku: „A co jiní náboženští géniové, řekněme Buddha, Lao-Tse?“)
    Hledají-li v nich někteří moderní Evropané náboženství vyšší než Ježíšovo, je to, myslím, z kulturní únavy; potřebují něco exotického, co by podráždilo umdlenou náboženskou fantasii. I na tom vidět moderní náboženskou krisi. Mám pochopení pro orientální moudrost resignace, ale moudrost lásky účinné je mnohem vyšší.[22]

Ve výrocích

editovat
  • Hlásíme se k Masarykovi tím, že chceme, aby soudobé veřejné události byly příležitostí i látkou filozofického uvažování a formování otázek. — Emanuel Rádl[23]
  • Masaryk byl velký humanista, skutečný křesťan, velký vědec, filosof a hrdina. Jeho legendární život je velkým příkladem mladé generaci Evropy – dokázal, že lze být nacionalistou, aniž se člověk stane barbarem. — Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi[24]
  • Byl tvořivý a odvážný politik schopný vsadit vše na jednu kartu a zároveň věci promýšlet. Politika pro něj byla také i radost. Bavila ho intelektuálně jako zajímavé řešení problémů státu. — Lubomír Zaorálek[25]
  • Máme proti Masarykovi to, že v dobách tak pohnutých, kdy je třeba, aby národ stál co jeden muž proti nepřátelské vládě, chce on pro žida rozštěpit celý národ a tím jej zeslabit. Pracuje rozpínajícímu se Němectvu do rukou! Máme proti němu dále to, že tvrdí: Já musím mít pravdu, byť i to, co tvrdím, pravda nebyla. Na něm české krve by se ani Hilsner nedořezal. — Studenti pražské filozofické fakulty v roce 1899[26]

Reference

editovat
  1. Tomáš G. Masaryk „Pomoc Rusku Evropou a Amerikou,“ v Věra Olivová (ed.) Otevřít Rusko Evropě, H & H, Praha 1992, str. 11. Přetisk původního textu z roku 1922.
  2. PASÁK, Tomáš. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. [s.l.] : Práh, 1999. ISBN 80-7252-017-2. Kapitola Počátky českého fašismu, s. 72. (čeština) 
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 Rovnost, říjen 1990 (přesné datum neznámé)
  4. 4,0 4,1 ZAPLETAL, Miloš. Rok malých dobrodružství. Praha : Euromedia Group, 2008. ISBN 978-80-242-2112-0.  
  5. MAHLER, Zdeněk. Ano, Masaryk. Praha : Primus, 2002. ISBN 80-86207-42-0. S. 88.  
  6. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk and legions), vázaná kniha, 219 str. - vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná, CZ) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 43
  7. filmový záznam novoročního projevu z roku 1933
  8. Nápis nad dveřmi v Masarykově muzeu v Hodoníně
  9. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl II - Metafysika, kapitola 4 - Prozřetelnost, str. 74)
  10. MASARYK, Tomáš Garrigue. Cesta demokracie: Soubor projevů za republiky, Svazek první: 1918-1920. Praha: Čin, 1939, s. 185. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4dbc3e0c-ccb9-4fc7-abc4-0bf18b108eeb
  11. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl II - Metafysika, kapitola 1 - Poznání a svět, str. 57)
  12. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl V - Tak zvaný kulturní boj, kapitola 1 - Víra a věda, str. 127)
  13. Příručka člena zastupitelstva obce. VCVS ČR, Praha 2002, s.14
  14. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl II - Metafysika, kapitola 2 - Sub specie aeterni, str. 66)
  15. s:Hovory s T. G. Masarykem/Demokracie
  16. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel, 1990.
  17. T.G. Masaryk: Světová revoluce
  18. Abdikační projev T.G.Masaryka, Lány, 14. prosince 1935
  19. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl III - Náboženství, kapitola 3 - Náboženství Ježíšovo, str. 91)
  20. Židlochovický zpravodaj, březen 2008, s.2
  21. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl III - Náboženství, kapitola 3 - Náboženství lásky, str. 95)
  22. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem III. Myšlení a život. Fr. Borový a nakladatelství Čin, Praha 1936 (oddíl III - Náboženství, kapitola 3 - Náboženství Ježíšovo, str. 94)
  23. RÁDL, E. Úvod k 1. číslu České mysli v r. 1932
  24. Čin Orbis, Praha Dni žalu Památník o sklonku života, o nemoci, smrti a pohřbu presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka v r. 1937
  25. PETŘÍK, Lukáš. Masaryk i Rašín, vzory vašich politiků. Drží se jich? Zkontrolujte. parlamentnilisty.cz [online]. 2010-10-28 [cit. 2011-09-06]. Dostupné online.
  26. Tato slova napsal student (snad pozdější básník Otakar Theer) na tabuli v posluchárně Klementina dne 16. 11. 1899 při studentské demonstraci proti Masarykovi pro jeho postoj k procesu s Leopoldem Hilsnerem. In: ČERNÝ, Bohumil. Justiční omyl: hilsneriáda. Praha: Magnet-Press, 1990. 125 s. ISBN 80-85110-46-6. S. 60.

Externí odkazy

editovat